Jak se žije ženám v Íránu? Pokud budeme vycházet z krimirománu íránské autorky Naïri Nahapétianové, pak určitě ne zrovna dobře. Dokonce mají zakázáno zpívat! Nepřipomíná vám to jednu českou pohádku? V knize Poslední píseň z Isfahánu však žádné pohádkové konce nečekejte!
Šáh padl a Islámská republika zakázala ženám zpívat na veřejnosti. Roxana, známá popová zpěvačka, musela z Íránu uprchnout. Přesto se však ještě jednou po letech vrací do rodného města Isfahánu, aby tam potají uspořádala svůj poslední koncert. Její mrtvola je nalezena v opuštěném divadle, na místě činu leží hedvábné tulipány, symbol mučedníků revoluce. O čtyřiadvacet hodin později je zabita jiná isfahánská zpěvačka a vedle mrtvého těla se opět objeví kytice květů.
Mona, liberální porodní asistentka a Roxanina přítelkyně z dětství, si začne klást otázky. Kdo mohl chtít tyto ženy umlčet? A nemohly by vraždy, které připomínají práci sériového vraha, být ve skutečnosti zástěrkou politických zločinů?
V tu chvíli přichází na scénu Narek, mladý novinář, který vyrostl ve Francii, ale pochází z Íránu. Využije svého dvojího občanství a přijede podat svědectví o zemi rozbouřené po nedávných zmanipulovaných prezidentských volbách. Úředník z íránského Ministerstva pro kulturu a islámskou osvětu ho však raději vysílá do Isfahánu, aby psal o případu zavražděných zpěvaček. Narekovi je jasné, že ho chce pouze vystrnadit z hlavního města otřásaného demonstracemi proti prezidentu Ahmadínežádovi, ale může snad odmítnout? Když se však ponoří do vyšetřování případu takzvaného tulipánového vraha, začne odhalovat nečekaně temný příběh.
Ohlasy na knihu
Thriller, který se snaží posouvat hranice, aby zachytil náladu společnosti. Naïri Nahapétianová, pařížská novinářka narozená v Teheránu, čtenářům pootevírá dveře neprůhledného Íránu Mahmúda Ahmadínežáda. Tento román syčí jako velká sklenice Pársí-Coly a od začátku do konce žongluje s paradoxy národa, který je mnohem složitější, než by se mohlo zdát.
Le Figaro Magazine
Je to fascinující náhled na paradoxy země, kde se tradice předků mísí se západními touhami, kde se velebí svoboda, stejně jako její opak. Obraz složité rozporuplné atmosféry, která přeje tajemstvím a nadějím (často zklamaným).
Unidivers
Poslední píseň z Isfahánu
Autorka: Naïri Nahapétianová
Přeložil: Petr Christov
Počet stran: 216
Vazba: vázaná
Kniha vychází právě dnes v nakladatelství Host
Přečtěte si víc o knize Poslední píseň z Isfahánu a prolistujte si ukázku z ní!
Ukázka z knihy
Mona típla cigaretu a vzala další pacientku, třicátnici s černými linkami pod očima. Farínáz byla místní prostitutka, která si pravidelně chodila pro prezervativy. Svlékla si tuniku, sundala sukni a postupně odhalovala své vytáhlé tělo. Sedla si na vyšetřovací lůžko, pročesávala si vlasy a zapáleně začala vysvětlovat:
„Kdybyste, paní doktorko, věděla… S holkama nemluvíme o ničem jiným: on se vrátil!“
„Hossejní?“ divila se Mona. Domnívala se totiž, že propustili Farínázina pasáka. „Mluvilo se o tom, že se za něj pár lidí přimlouvalo, ale že by ho pustili…“ nechala větu nedokončenou.
O autorce
Naïri Nahapétianová (nar. 1970) se narodila v Íránu, ale po Islámské revoluci ze země odešla, dnes žije v Paříži. Podnikla po Íránu řadu reportážních cest jako novinářka na volné noze (pro Arabies, Journal de Genève, Le Nouveau Quotidien, Politis, Charlie Hebdo, Témoignage chrétien a další). V současnosti pracuje pro Alternatives économiques, v roce 2006 vydala esej L’usine à vingt ans (Továrna na dvacet let). Její první román Qui a tué l’ayatollah Kanuni? (Kdo zabil ájatolláha Kánúního?, 2009) vyšel také ve Švédsku, Nizozemí, Španělsku a na Ukrajině.
(Informace a fotografie autorky: nakladatelství Host)
Nakladatelství Host se svými zavedenými a respektovanými edičními řadami, autory, jejichž jména patří v české literatuře k těm nejprestižnějším, a se stejnojmenným časopisem, který se pravidelně věnuje reflexi a kultivaci české literární scény, představuje svým způsobem výjimečnou literární velmoc.



Komentáře
Zatím žádné komentáře. Buďte první!
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.
Přihlásit se