Kniha Poslední výročí australské autorky Liane Moriarty vyšla v češtině poprvé již v roce 2017. A protože byl tehdejší náklad již rozebrán, připravilo nakladatelství Ikar v letošním roce vydání nové. Tehdy jsem knihu nečetla, proto jsem se rozhodla reedice využít a s textem se seznámit.

Liane Moriarty (*1966) začala psát v roce 2005 a díky úspěšným knihám Manželovo tajemství či Sedmilhářky, které byly zfilmovány jako seriál, si podmanila nejen anglicky mluvící čtenáře. A právem! Její knihy v sobě mají napětí srovnatelné s knihami s detektivní zápletkou, ale přitom se zabývají obyčejnými lidskými starostmi. Především se týkají mezilidských vztahů v rodinách, které prochází zátěžovými testy zkoušek.

Na knihách Liane Moriarty mám ráda vlídnost, s níž o věcech vypráví, a hlavně se vždycky těším na její nepředvídatelný závěr, který je ve skutečnosti obvykle novým začátkem. Což mi ukázala v románě Jablka ze stromu nepadají nebo Na co Alice zapomněla. I proto jsem se těšila na titul Poslední výročí.

A nebyla jsem zklamaná – vztahů, tajemství a překvapení jsem našla v příběhu víc než dost. Čtyřicetiletá Sophie je od rozchodu s Thomasem skoro osm let sama. Biologické hodiny jí tikají jako splašené, ale parter na obzoru není. Prostě nejsou vhodní muži. Pak jí do klína spadne nečekané dědictví – domek na Ostrově počmáraných blahovičníků po Thomasově nevlastní pratetě Connie. Chtěla je odmítnout, vždyť nepatří do rodiny, ale vysvětlující dopis od zesnulé ji přiměje nečekaný dar přijmout. Co když právě tam na ni čeká štěstí? Nebo aspoň rozluští tamní záhadu, kdo ví…

Kořeny vyprávěného příběhu sahají hluboko do minulosti a jeho jednotlivé větve prochází desetiletími:

Jenže copak si člověk může schovat účtenku a vyměnit manžela? Kdepak, toho máte napořád. Tedy aspoň tehdy jste měly. Dneska se všichni rozvádějí, jako by se nechumelilo. (str. 275)

S hrdinkami nahlédneme na různá manželství a zakusíme různá úskalí mateřství. Zatímco jedna žena po dětech marně touží, druhá by se mateřství raději vzdala – kde je nějaká spravedlnost? Už jsem se bála, že děj spěje ke katastrofě, leč autorka mě opět přesvědčila, že je mistryně překvapivých závěrů, a v poslední vteřině se hrozícímu karambolu vyhnula.

Pokud se rádi necháte unášet zajímavým vyprávěním a rádi nahlížíte pod pokličku domácích tajemství, Poslední výročí si nesmíte nechat ujít. Možná se pak budete víc těšit z každého dne spolu s jednou hrdinkou knihy:

„Každý den je dar, Jakeu. Někdy je to pochopitelně dar tak hrozný, že o něj vůbec nestojíš.“ (str. 382)