Že je třeba začít s nekompromisní dietou, přestat kouřit, začít jíst zdravě, cvičit, přestat jíst bůček, škvarky, tlačenku s cibulí a chodit do kavárny či hospody?
Nebo to alespoň omezit…?
To už k tomu začínáte přistupovat opatrněji a pro začátek se rozhodnete vypustit svůj prohřešek jednou týdně, jednou za čtrnáct dní, nebo raději jednou za měsíc, to by mohlo pro dobrý pocit stačit.
Takhle většina z nás uvažuje už ve chvíli, kdy tvrdé rozhodnutí vypustí z úst. Najednou je naše unáhlenost skoro hmatatelná a hledáme způsob, jak se dostat ze své vlastní pasti.
A v tom to přijde, heuréka!
Kratičká věta a v ní tolik naděje…
Začnu, ale až od zítřka…, pozítří…, popozítří…, možná až příští týden nebo začátkem příštího roku, to bude určitě nejlepší.
Za tuto geniální myšlenku se s ulehčením odměníme návštěvou cukrárny, ta nebyla ve výčtu zákazů, ale proč koneckonců nezajít do kavárny nebo hospůdky, kde lahůdky z vepřových hodů lze zalít kvalitním pivem – dokud to ještě jde…
Je třeba užít dne hluboce, co když je to poslední šance před dlouhým půstem? Cestou domů si už s lehce černým svědomím zapálíme první, druhou, desátou cigaretu, pro jistotu.
Doma s námi zacvičí partner nebo partnerka a ráno se probudíme s takzvanou morálním kocovinou a utkvělou myšlenkou, že bychom už se sebou ale OPRAVDU konečně měli něco udělat.
Ale až zítra…

Marie Jurčáková

Autorka žije v Uble a provozuje malé knihkupectví ve Vizovicích. V minulosti napsala dvě novely určené spíše pro ženy, ale muži jim je škodolibě nakupovali. První z nich se jmenuje Metráková letuška a druhá, která byla volným pokračováním, Světlušky na pláži.
Třetí a zároveň první kniha pro děti vyšla letos na jaře. Jmenuje se Zelené plamínky na Klášťově.
Stále se drží na předních příčkách žebříčku na Heurece.
Kromě psaní maluje (olej na plátně s příměsí svítivého pigmentu), má za sebou už několik výstav, hraje už dvacet let amatérské divadlo a občas se objeví v komparzu.