Ale i to, co zaznamenávají knihy, mohou být příběhy s poselstvím. Vždyť každý z nás v dětství bažil po vzpomínkách svých rodičů, nechával si vyprávět scénky z doby svého narození a postupně tak i to, co se vymyká skutečné paměti, postupně přijal za své. Jen tak můžeme i dnes prožívat zážitky svých prapředků. Co na tom, že skutečnost možná byla jiná. Příběhy se už staly naším dědictvím.

Druhá kniha amerického autora s italskými předky Michaela Paterniti s názvem Pravidla sýrárny líčí Příběh o lásce, zradě, pomstě a nejúžasnějším kousku sýra na světě, jak praví český podtitul. Autor se v ní snaží svým čtenářům předat paměti jedné kastilské rodiny. Vzhledem k tomu, že jde o knihu z žánru umělecké publicistiky, můžete si být jisti, že vše, co z knihy načerpáte, je „pravda“.

Michael v roce 1991 dokončil novinářská studia a měl velké sny o cestování po světě a psaní do úžasných časopisů. Nicméně při svém startu vzal za vděk i redakcí časopisu Zingermanova lahůdkářství. V článcích kulinárního cestovatele a znalce Ariho Zingermana ho upoutalo povídání o nejlepším sýru na světě, který se prý jmenuje „Páramo de Guzmán“ a jeho výrobce Ambrosio Molinoso ho vyrábí s láskou.

Za deset let se Michael Paterniti stal tím, kým chtěl být – slavným novinářem, který vozí články z celého světa. Má ženu a právě se mu narodil syn. Bere to jako impulz ke splnění dávného snu a vydává se do Kastilie najít městečko Guzmán, kde onen sýrař vyráběl úžasný sýr. Jenže už ho nevyrábí. Značka „Páramo de Guzmán“ sice existuje, ale už je to produkt velké továrny a jeho původní obsah – láska a vůně bylin „párama“ v něm chybí. A sýrař Ambrosio v sobě živí touhu po pomstě, protože má za to, že ho jeho přítel Julián o jeho sýr okradl.

Michael si Ambrosia a poklidný styl života v Guzmánu zamiluje a vrací se sbírat stále nové a nové příběhy do Ambrosiovy „povídárny“. Dokonce sem na rok z Ameriky přesídlí i s celou rodinou a nasává a zaznamenává příběhy a velkou Ambrosiovu životní filosofii. Ale najít pravdu o sýru a zradě, kvůli níž o něj Molinosovi přišli, není tak jednoduché…

Ovšem i tak byla kombinace slunce, moře, vína a dobrého jídla mocným a účinným protijedem k životnímu stylu, který jsme nechali doma. K horečnému teď, teď, teď vražedných pracovních termínů. K účtům za kreditky. K životu poskládanému z rychlých a vždycky jen prozatímních řešení.  (str. 41)

Vydejte se tedy s Michaelem Paterniti na velký výlet do španělské Kastilie, poznejte její historii, současnost i obyvatele. A připravte se na čtení plné odboček a poznámek pod čarou, mnohdy delších než text samotný. Ale takové už prostě vyprávění rodinných legend je. Jeden příběh provokuje další a vzájemně se proplétají a vytváří stále nové a nové odnože.

Přiznám se, že jsem typ člověka, který nesnáší poznámky pod čarou – rozptylují moji pozornost a zpomalují tempo čtení a mnohdy pak ani nevím, co jsem četla před onou odbočkou a musím se vrátit zpět. Proto mě styl, jímž je kniha Pravidla sýrárny napsána, poněkud vyčerpal. Nicméně musím říct, že číst knihu o kousku sýra bylo přinejmenším poučné. A nešlo jen o to, jak se sýr vyrábí, ale spíš o život na španělském venkově jako takový.

Pokud tedy knihu nebudete číst jako román, protože tím vskutku není, ale spíš jako cestopis, který ale nelíčí jen krásy přírody a nepopisuje atraktivní turistická střediska, pak načerpáte velké množství informací a možná i něco z filozofie života. A kdo ví, třeba se jednou sami vypravíte najít tajemný Guzmán, abyste se na vlastní oči přesvědčili, že hrdinové knihy Pravidla sýrárny vydané nakladatelství Jota doopravdy existují.