Autorka Jessica Ann Redmerski píše převážně romány pro mládež. V roce 2012 debutovala romantickou trilogií s prvky nadpřirozena Darkwoods. Velký úspěch a zvrat v její kariéře znamenala až kniha Na hraně zapomnění. V ní autorka opouští Camryn Bennettovou ve chvíli, kdy je bláznivě zamilovaná do Andrewa Parrishe, kterého náhodně potkala v autobuse. Po pěti měsících mají za sebou kromě společného cestování také vážné Andreowo onemocnění. První díl však končí optimisticky, Andrew je zdráv a zamilovanému páru tak nic nebrání v zasnoubení.

Druhý díl osudy Adrewa a Camryn dále rozvíjí. Zdá se, že vztah hlavních dvou hrdinů nemůže nic pokazit. Camrynin hluboce zakořeněný strach ze života ve stereotypu a života na jednom místě se v pokračování románu ozývá jen velmi slabě, spíše se zdá, že milencům nic nebrání plnit si své sny. Nebyl by to ale zajímavý příběh, kdyby i tentokrát osud nezasáhl a nepodrobil jejich vztah zkoušce. Přestože téma zkoušky vnímám jako další z mnoha klišé, rozuzlení je poměrně originální.

Co nelze autorce upřít, je její schopnost posouvat děj dál a udržet si čtenářovu pozornost. Kniha se proto velmi dobře čte a více než tři sta padesát  stran nejspíše přečtete během několika málo dní.  Zajímavá je také forma, jíž je příběh dvou mladých lidí podán – oba se v pravidelných intervalech střídají v roli hlavního hrdiny, z jehož pohledu je příběh vyprávěn. A protože autorka obě postavy velmi dobře vyprofilovala, je vždy jasné, kdo právě hovoří a jak nastalou situaci vnímá.

Lehce matoucí mohou být časové skoky vyskytující se v některých kapitolách. Čtenář je tak bez varování v ději vržen o několik měsíců vpřed. Je však otázkou jen několika odstavců zjistit, kde na časové linii příběhu se právě nacházíte.

Na hraně věčnosti s citátem: „když se všechno bortí, to poslední, co zůstává, je láska,“ vychází opět v nakladatelství Yoli, které se zaměřuje na literaturu spadající do žánrů young adult a new adult. K tomu musí čtenář přihlédnout, rozhodne-li se tuto knihu číst. Staršímu a zkušenějšímu čtenáři budou nejspíše některé situace připadat trochu naivní a těžko uvěřitelné. Přihlédneme-li však k cílové skupině, které je kniha určena, věřím, že bude mít úspěch. Ostatně jedno ze stěžejních poselství románu, totiž poznání, že budeme-li se snažit si své sny splnit, vhodný způsob určitě najdeme, platí, ať už je nám patnáct nebo šedesát.