Městská knihovna Kuřim nezve příliš často na návštěvu autory literárních děl. Asi pečlivě vybírá a zve jen ty, jejichž jméno je oblíbeno u velké části čtenářské obce.

17. října již dlouho před osmnáctou hodinou hučelo v komorním sále základní umělecké školy jako v úle. Přední sedadla byla zaplněna do posledního místa nedočkavými posluchači. Mnoho dalších postávalo u bočního pultu a využívalo možnosti zakoupit si knihy Vlastimila Vondrušky, obzvlášť jeho úplnou novinku, první část Husitské epopeje.

Autora samého nebylo nikde vidět, až po chvíli mi došlo proč. Byl v obležení čtenářů, kteří toužili získat cenou relikvii – podpis autora do právě zakoupené nebo z domu přinesené knihy. Obvykle bývá autogramiáda až po besedě, tentokrát to však bylo obráceně.

Krátce po osmnácté hodině, s lehkým zpožděním z výše uvedeného důvodu, předstoupil Vlastimil Vondruška před nabitý sál a s úsměvem a šarmem sobě vlastním začal vyprávět.

Vysvětlil, jak od seriózních historických studií odbočil k psaní historických detektivek, kde získával podklady pro své první historicko-kriminální sloupky v časopise Signál, i jak se žije v manželství, kde jsou oba historikové a autoři knih zároveň.

„Většina našich manželských hádek je o historii.“

Posteskl si, že na gymnáziu se svými hlubokými rozbory literárních děl učitelům nikdy nezavděčil, ani když jako renomovaný autor napsal povídku za svého syna, který s ním úkol vyměnil za luxování – za výsledek obdržel dvojku s poznámkou „chabá zápletka“.

Při takových drobnostech se ztemnělý sál ozýval smíchem a v podstatě se dá říct, že celý večer se nesl v uvolněné a veselé atmosféře. Publikum bylo vděčné za každé odlehčení a dle mého pozorování se dobře bavili ti dříve narození, stejně jako rodiče i jejich děti. Pravda, ti nejmenší asi neocenili vtipkování na adresu sexuálního života našich předků a určitě nerozuměli narážkám na současnou politickou reprezentaci. Ale mohli si odnést poučení, že historie není suchá ani nudná a že ten, kdo v ní začne pátrat, má šanci objevit mnohé tajnosti.

Víte, například, že:

„Pivo bylo tak husté, že se podávalo v miskách a ‚žralo‘ se lžící? Proto se z piva člověk „ožral“, kdežto z vína, které se pilo, se opil.“

Velkou hloubku mělo i Vondruškovo hodnocení literatury:

„Knihy se píší, buď, aby se líbily literárním kritikům, nebo čtenářům.“

„Beletrie se má psát s pokorou.“

Ale i společnosti:

„Něco je špatně – na dvacet psychologů připadá jeden pokrývač.“

Pokud cesty Vlastimila Vondrušky povedou i do vaší knihovny, určitě neváhejte a běžte si ho poslechnout. Ať již znáte Oldřicha z Chlumu a jeho panoše Otu nebo ne, určitě strávíte v jejich společnosti příjemný večer tak jako my v Kuřimi.

Foto: autorka reportáže