Jestliže nemáte rádi drsné severské kriminálky, ale přece jen toužíte luštit nějakou tu záhadu, určitě sáhněte po knize Bruno Chef de police Martina Walkera s podtitulem Víno, sýry, lanýže a jedna vražda. V překladu Jana Klímy ji vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2011. Zaručuji vám, že se dobře, až dovolenkově, naladíte, ucítíte vůně jižní Francie, ale zároveň se dozvíte nenásilnou formou i něco z válečné historie Francie.

Martin Walker (*1947) je oproti všem předpokladům Angličan. Pětadvacet let působil v listu The Guardian, byl vedoucím redakce v Moskvě a Washingtonu, zástupcem a posléze hlavním redaktorem pro evropské záležitosti a v roce 1987 získal cenu Britský zpravodaj roku. Pravidelně spolupracuje s BBC či CNN a je autorem několika uznávaných knih literatury faktu. Žije ve Washingtonu, ale každé léto tráví ve svém domě v Dordogni ve Francii. Svůj obdiv k této zemi, jejím lidem, zvykům a hlavně jídlu a pití zužitkoval právě při psaní knihy o Brunovi.

Bruno je obyčejný velitel městské policie v malém městečku St Denis. Zabezpečuje běžný chod, trénuje tenisové a ragbyové naděje, organizuje oslavy, dohlíží na chod městského tržiště a chrání je před nájezdy byrokratů z Bruselu, kteří vymáhají pokuty za neplnění evropských norem. Až jednou obyčejný běh událostí přeruší nález brutálně zavražděného muže. Případ přijíždí řešit kriminální policie z většího města, která chce ale využít Brunovu dokonalou znalost místních poměrů. Zajištěné stopy nejsou k ničemu, možná něco o pachateli napoví ukradený Válečný kříž a odcizená fotografie fotbalového mužstva z roku 1940. Vzhledem k národnosti zabitého muže – přistěhovalý Arab – může jít i o rasistickou vraždu. Je to tak ale? Nebo se nad městečkem vznáší prokletí ještě z doby druhé světové války? Jak se Bruno vypořádá s nájezdem příznivců Nacionalistického hnutí při demonstraci proti rasismu? A jak zvládne jako starý mládenec náklonnost hned tří krásných mladých žen?

Mohu jen doporučit, abyste sami sáhli po neobvyklé knize. Autor využil znalosti jak místních poměrů, tak politické situace. V osobě svého hlavního hrdiny dokáže odhadnout, jaká témata by působila jako rozbuška veřejného mínění a co naopak napomůže uklidnění situace, až by si takového Bruna přál mít každý z nás na radnici toho svého města. Propracované dialogy, popisy přípravy kulinářských zázraků, optimistický pohled na svět – i to je předností tohoto díla. Jako veliké plus vidím i odhalování utajovaných skutečností z historie Francie. A jako perlička, již tu také najdete, je, proč se v Anglii tak hrozně vaří.

Určitě neváhejte a začtěte se do originálního díla, které vás určitě dobře naladí. Pokud ale od detektivky čekáte především napětí, musíte si vybrat nějakou jinou knihu. Chcete-li se ale něco zajímavého dozvědět, jste určitě na správné adrese.

Ukázka z knihy

Uhlí bylo správně rozpálené, zářivou červeň povlékla vrstvička šedého popela. Snížil rošt těsně nad uhlí, rozmístil maso, a pak si v duchu přezpíval Marseillaisu  –   jak měl z mnoha grilování bezpečně ověřeno, trvá to přesně čtyřicet pět vteřin. Otočil steaky, opečenou stranu pokropil marinádou, a zazpíval hymnu znova. Pak je znovu otočil, potřel marinádou a nechal je dělat deset vteřin na každé straně. Sejmul je z ohně a položil je na talíře, které nechal předehřát na cihlách tvořících bok grilu. Vzápětí se objevila Isabele, v jedné ruce pánev s brambory a ve druhé mísu se salátem a Bruno přenesl talíře na stůl.