Magdalena Zachardová přichází s novým spisem zabývajícím se světem záhad a mystérií, který se snaží zmapovat do všech podrobností. Nakolik je takto zvolený přístup účelný, zůstává otázkou. K nedostatkům tohoto spisu se vrátím později.

Kniha Fascinující svět záhad, kterou loni  vydalo nakladatelství XYZ, může být užitečným průvodcem čtenáře, který se zkoumáním nevysvětlitelných úkazů teprve počal zabývat. Ostatně celé grafické (poněkud neúsporné) řešení knihy působí, jakoby se počítalo především s mladší věkovou kategorií. Každý, kdo však již podobné knihy (často i lepší) držel, se však nemůže zbavit neustálého dojmu povědomosti. Celou knihu neslepuje žádná vyšší představa, jedná se o pouhou enumeraci příkladů k daným kapitolám, což vytváří chaotický, bezmyšlenkovitý dojem.

Ani v rámci jednotlivých oddílů se tomuto problému nemůžeme vyhnout. Přestože každé z dílčích témat vytváří jakýsi rámec, drží se jej pouze velice volně, spojuje často nesouvisející jevy v jeden celek. Každý z fenoménů je popsán veskrze stručně, kvantita příkladů si získává své místo na úkor kvality spisu. Celé dílo pak získává poněkud nefundovaný nádech. A není divu. Autorka není ani archeoložkou, ani antropoložkou, ani odbornicí v žádné z vědních disciplín užitečných v „záhadologii“. Často cituje a parafrázuje spisy, které pravděpodobně sama nečetla, pouze načerpala z jiných sekundárních zdrojů, kterých již bylo vydáno na tisíce. Primárním zdrojům se věnuje jen minimálně, stejně jako knihám ze zahraniční (pseudo)vědecké produkce. Chápu, že k výchozím dokumentům je (pokud vůbec) omezený přístup, na druhou stranu však ani ona sama nemůže potvrdit, zda dané spisy byly někdy sepsány. Ani odkaz v úvodu knihy na to, že autorka navštívila některá záhadná místa, z ní nedělá odbornici v dané problematice.

Poměrně ocenitelná je obrazová příloha, kterou lze nalézt v každé třetině knihy, přestože ani ta není odpovídající. Od nic neilustrující fotky autorky s dcerou před Stonehenge (další důkaz neserióznosti celého díla) zde můžeme najít fotky použité z jiných děl, včetně slavné koláže osoby za obří kostrou, jejíž pravost byla vyvrácena již dávno, a na níž je „kolážovitost“ patrná už na první pohled.

Jako první čtení mohu knihu doporučit, její jazyk není zase tak špatný (ačkoli poněkud jednoduchý), aby dovedl odradit od samotného tématu. Naopak je možné, že dokáže budoucího čtenáře přilákat k hlubší touze po objevování neobjeveného, zkoumání nezkoumaného a zamýšlení se nad nezamýšleným. Pokročilejším záhadologům-amatérům však doporučuji něco fundovanějšího. U této knihy se lze nudit dosti rychle.