Kreslený svět podle Annie je autorskou prvotinou Laury Lee Gulledge. Nápaditý komiks vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 2013. Hlavní hrdinka, zrzavá Annie, jakoby vypadla autorce z oka. Zajímavá je i podobnost jejich životních osudů. Inspirace vlastním životem dodává knize na věrohodnosti, popisovaný příběh i nejniternější duševní pochody hlavní postavy se skutečně mohly stát.

Hlavní hrdinka Annie je introvertní šestnáctiletá dívka a čtenář se s ní seznamuje v okamžiku, kdy se spolu s rodiči zabydluje v New Yorku. Stejně jako autorka, i ona vyrůstala ve Virginii. Těžce nese odloučení od své nejlepší kamarádky. Chybí jí společné lakování nehtů, kreslicí hry během vyučování, příroda i výlety do hor. V New Yorku si připadá ztracená. Po nastěhování nemůže spát a hlavou jí víří nekonečné množství otázek: „Co když se se mnou nebude nikdo bavit? Co když budu ve škole pozadu? Copak asi dělá Diana?“ Černobílé kresby velmi nápaditě ztvárňují její rozpoložení včetně nekonečného převalování se v posteli. Zároveň dokazují, že jejich prostřednictvím lze zachytit jakékoliv pocity. Autorka ukazuje, že má nekonečnou fantazii. Nad některými kresbami jsem opravdu žasla.

Křehká Annie nemá zkušenosti s životem ve velkoměstě, snaží se najít si v něm přátele. Postupně nadzvedává svou tlustou skořápku a po vzoru babičky se snaží zachytit své pocity na skicák. Ten dlouho nikomu neukazuje. S rodiči si příliš nerozumí a má obrovský strach z neúspěchu. Jakákoliv kritika jí dokáže zastínit všechny dosavadní pozitivní reakce. Přesto se rozhodne umístit své kresby na internet a sdílet je s ostatními. Připadá si potom jako nahá a přemýšlí nad svým rozhodnutím. Zde opět upozorňuji na podobenství s autorkou, která učinila totéž. Stejně jako Annie se tímto krokem snažila sžít s novým životem a porozumět sobě samé.

Pomohou kresby ve skicáku Annie zvýšit sebevědomí? Jaké si najde přátele? Změní svůj názor na rodiče? Odpovědi na tyto otázky a pestrou škálu neobvyklých, vtipných a působivých ilustrací, najdete právě v recenzovaném komiksu. Titul je doporučen čtenářům od dvanácti let. Myslím, že zaujme spíš dívky než chlapce – bývají citlivější a co se týče vlastních emocí sdílnější než kluci. A tato kniha je právě o pocitech a o tom, co trápí mladé lidi na prahu dospělosti.