Titul Kruté stroje, jehož autorem je Ondřej S. Nečas, je již třetí knihou ve fantastické sérii Kladivo na čaroděje. Roku 2013 jej vydalo nakladatelství Epocha v rámci ediční řady Fantastická Epocha. Autorem předchozích dvou dílů série, knih Magie pro každého a Město mrtvých, je Jiří Pavlovský, jenž připravuje i pátý díl série nesoucí jméno Výtah do pekla. Čtvrtý díl, Sonáta pro Azazela, bude dílem Dušana D. Fabiana.

Ondřej S. Nečas, jeden z nejzajímavějších autorů současné české fantastiky, se narodil r. 1978 v Blansku. Vystudoval Fakultu informatiky na Masarykově univerzitě v Brně, kde je v současné době zaměstnán ve Středisku pro pomoc studentům se specifickými nároky. Jeho povídkovou tvorbu lze nalézt především v časopisech Pevnost, Ikarie/XB-1 a rovněž v řadě tematických antologií. Nečas se věnuje jak žánru sci-fi (Operace Picasso, Moře pláče pro královnu) a fantasy (Poslední ze čtyř, Zeranin pás), tak tvorbě na jejich pomezí (Putování za Zázrakem Bergedonu). Tyto žánry navíc rád kombinuje s detektivkou (Případy hejtmana Ambrože).

Příběh Krutých strojů se odehrává v našem hlavním městě Praze, kde se lidmi neviděni prohánějí čarodějové, démoni a mnoho dalších magických bytostí. Před nimi chrání nic netušící občany parta soukromých detektivů, tvořená Felixem Jonášem, Walterem, Vincencem a Klaudií. Právě Felix, vůdce této nesourodé bandy, dostane na základě smlouvy uzavřené mezi ním a démonem Rashilem za úkol prošetřit kuriózní smrt tří lidí. Jde o muže zalitého dusíkem, studenta, který umřel na vyčerpání sexem, a rogalistu, který vyletěl příliš vysoko a umrzl. Co spolu mají tato tři úmrtí společného?

Jak detektivové sbírají stopy, případ se vyjasňuje a nabírá na obrátkách. Do cesty se vyšetřujícím připlete dokonce i inkvizice. Začíná tak zběsilé pátrání po pravdě plné mořských příšer, smrtonosných sekaček, oživlých mikrovlnek a matematických šifer. Další podivná úmrtí na sebe navíc nenechají dlouho čekat. Během vyšetřování dojde i na trochu romantiky, avšak v poněkud jiné verzi, než na jakou jsou čtenáři zvyklí z červené knihovny.

Přestože je kniha Kruté stroje poněkud útlejší, takže by mohla budit dojem, že v sobě moc překvapení skrývat nemůže, fantastiku milujícího čtenáře dozajista velmi zaujme a pobaví. A právě v humoru je jedna z nejsilnějších stránek titulu. Autor umí používat vtipu, takže čtenář se co chvíli zasměje nějaké humorné poznámce či sarkasmu, které se pravidelně míhají v textu. Mě například velmi rozesmála narážka na českého režiséra Zdeňka Trošku. Celý příběh zpestřují hádanky a hlavolamy, jež mají detektivy navést k cíli jejich pátrání.

Kruté stroje jsou sice knihou zařazenou do fantasy žánru, ale kouzel v nich čtenář mnoho nenalezne. Není to však na škodu, myslím, že pro příběh spojující městskou fantasy s detektivkou je to ideální. Případnou nespokojenost s nedostatkem magie autor navíc hravě vyváží vyvedenými popisy prostředí, v němž se příběh odehrává. Tyto popisy nejsou ani příliš zdlouhavé, ale na druhou stranu nejsou ani příliš stručné, takže se čtenář sice dokonale seznámí se scénou, přitom se však neznudí.

I když je titul již třetím dílem série, díky tomu, že každá kniha má svůj konec a na další díly navazuje pouze volně, netřeba číst jednotlivé knihy popořadě. Kruté stroje mohu doporučit především těm čtenářům, kteří se rádi začtou do povedené městské fantasy nebo do detektivního příběhu s prvky magie. Radost z ní však budou mít i ti, kdo hledají prostě jen zábavné čtení.