Čínský spisovatel Gao Xingjian, jemuž jeho román Hora duše vynesl Nobelovu cenu za literaturu, se českému čtenáři představuje již podruhé, tentokrát knihou Bible osamělého člověka, která vyšla v nakladatelství Academia.

Jejím protagonistou je stárnoucí autor, který se po emigraci z rodné Číny a mnoha letech strávených v Evropě vydává do Hongkongu, aby se zde zúčastnil premiéry své divadelní hry. Prostředí, které silně připomíná to, v němž vyrostl, jej pohltí a na dramatika začnou dotírat vzpomínky. Z minulosti se vynořují situace a lidé, na které jako by již dávno zapomněl, a stávají se podivně živými. Spolu s hrdinou tak ve změti okamžiků a situací vidíme celý jeho dosavadní život: rodinu, která zažila vzestup i pád, ženy, které miloval a opustil, politický režim, který odsuzoval a kterým byl odsuzován, až nezůstala jiná možnost než emigrace. A zatímco se dramatik stále hlouběji propadá do vlastní minulosti, stírá se rozdíl mezi člověkem, kterým byl a kterého pohřbil, a osobností, kterou se od té doby stal, a na povrch vystupují otázky, jejichž odpovědí se možná ani sám autor nedokáže dobrat.

Podobně jako vzpomínky přicházejí svévolně a téměř náhodně, je i kniha složena z krátkých kapitol, které na sebe nenavazují a tvoří jen jakousi koláž, z níž ale vysvítá protagonistův život i jeho osobnost. A stejně jako naše paměť i román někdy upřednostňuje nepatrné detaily před zásadními fakty – ale právě zdánlivé drobnosti, které z nějakého důvodu zaujaly naši mysl, jsou někdy těmi nejdůležitějšími vzpomínkami. Tak je to i v případě Bible osamělého člověka. Právě maličkosti jsou vlákny, jež propojují minulost s přítomností a tvoří základ sítě, kterou hrdina rozplétá, aby zjistil, že je do ní stejně beznadějně zamotán.

Tak jako s časovými rovinami si autor hraje také s perspektivami, z nichž jednotlivé situace sledujeme, a hrdinovo já se v různém čase projevuje buď prostřednictvím druhé nebo třetí osoby. Ještě silněji díky tomu vysvítá různost hrdinovy minulé a současné identity.

Kniha, jež vyniká propracovanou kompozicí a myšlenkovou naléhavostí, není z těch, které by se daly číst jedním dechem. Patří naopak mezi romány, které si čtenář touží vychutnávat co nejdéle, aby zachytil všechny jeho myšlenky a plně prožil pocity, jež vyvolávají. Je to skvělé dílo, které nepotřebuje napínavý děj, aby čtenáře strhlo a zaměstnávalo jeho mysl ještě dlouho po obrácení poslední stránky.

Foto: wikipedia.org, autor: neznámý, Wikipedia