Patti Smith: Sbírání vlny

Kovbojské pravdy

Pro Sama Sheparda

Uvolněný, pod oblohou, bloumá v myšlenkách. Povaha práce. Povaha zahálky a nebe samotné s jeho vzdouvajícími se ma­sami mraků, tak blízko, že by šlo nahodit laso a přitáhnout si obláček pod hlavu jako polštář nebo si s ním naplnit břicho. Chlebem jíst fazole v omáčce s oblačnou fákotou a pak se jen tak natáhnout a trochu si zdřímnout. To je život!

Den moci. Má narozeniny. A v této zvláštní, sladké atmo­sféře dýchá. Narodil se ve svitu táborového ohně a na nebi kroužil červený jestřáb. Jeho matka ho nosila na zádech a jeho otec ho houpal do rytmu falešně broukané balady, aby usnul.

Opatrně odhaluj svou duši, opatrně Ať ji neodhalíš úplně

Budí se cuknutím, toulavý pasák bez cíle, překypující dob­rotou a svědivým nutkáním zmizet. Zvedá svoje břímě a hází si ho přes rameno. Jeho vlastní způsob žití, jeho vlastní konec.

Kruté a oslnivé rozhodnutí. Přijal vznešenost svého osudu bez okolků, se srdcem slepě poslušným, a jeho dar leží roz­balený před ním: svoboda, ohromná svoboda.

Všeho se vzdal, kromě jedné věci. Jedno požehnané smít­ko si schoval pro sebe, jedno jediné laso. Schovej si něco pro sebe, ospale mrmlá mezi záchvaty smíchu. Protože jestli chceš plivat na nebe, radši se u toho chechtej.

Stojí, pošilhává po slunci; všechno je tak zatraceně krásné, dost na to, aby z toho člověka začalo bolet v krku. Očima prozkoumává terén, svoji dlaň, zlatavá nepříjemnost pro jeden malý okamžik pravdy. A tohle zjistil.

 

Pracuje z lásky k práci, on sám, mýtí les, tahá naplavené dřevo z řeky, spravuje si postel. Někdy ho to unavuje – je plný bláznivé naděje. Nikomu se nezodpovídá a nikdo ho nechválí.

Nejsi zapomenutý

To je jeho slovo

Jeho velká pravda

Jak se snaží znovu předvést

rituály mládí

Dát věci do pořádku

Zaprášený kousek lidskosti

Nájemná ruka nebes

 

Sbírání vlny vydalo nakladatelství Dokořán.