Simona Martínková-Racková:Sto nejlepších českých básní 2012

S nápadem vydávat ročenky „nejlepších básní“ přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Úspěch, který edice The Best American Poetry záhy zaznamenala, a především to, že podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa, ukázal, že navzdory proklamacím o krizi poezie a nezájmu o ni stále existuje nejen řada dobrých básní, ale také mnoho dobrých čtenářů. Projekt zahájený Hostem v roce 2009 i v českém prostředí sklízí příznivou odezvu u kritiky a čtenářů. Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, naopak má představit subjektivní pohled editorů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Po editorských dvojicích Karel Šiktanc a Karel Piorecký (2009), Miloslav Topinka a Jakub Řehák (2010) a Petr Král a Jan Štolba se v pořadí již čtvrtého pokračování básnické ročenky ujala literární recenzentka, básnířka a editorka Simona Martínková-Racková. Svazek představuje sto básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnovaná publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu.

Sto nejlepších českých básní 2012

Editor: Martínková-Racková, Simona

Počet stran: 232

Vazba: brožovaná

Cena: 239 Kč

Rok vydání: 2012

ISBN: 978-80-7294-701-0

Knihu Sto nejlepších českých básní vydalo  nakladatelství Host

Ukázka z knihy:

FAKTA

Úvod almanachu:
Vyzvání na cestu

A pak se stalo. Objevil se Mesiáš.
Šel z dolního konce Václavského
náměstí,
smutná žhnoucí snědá hlava,
pokrýval ji matný prach.
A tělo měl poseto mincemi různé
ražby.
A v pootevřených ústech zela
otázka.
A míjel Kenvelo, a míjel McDonald.
A staré ženy, babky a tetky s rukou
na ústech v ohromení
loudaly se za jeho zlatým krokem,
a on našlapoval vzpřímeně
a sundával zlaté kroužky z prstů,
a dovolil všem, aby se jej mohli
dotýkat.
A všichni se dotýkali a on trpělivě
držel a rozevíral dlaň
a ukazoval zlatým nehtem.
Čepice-koruna zářila ve všech
směrech.
Je nadán takovou mírou
inteligence, že se může
rozhodnout,
zda daný cíl zničí, nebo zachová.
Stačilo jít po jeho boku a městu
rostla nová pokožka.
Tam za hlavou ať září žlutý deštník,
pošeptal mi Mesiáš. Jakube, cosi se
děje,
z pouhých jmen skládají se těla.
Už nemáš čas.
(úryvek)

Jakub Řehák (1978)