Knihu vypráví autorka knížky Ludmila Janáková – žena, jež se s neuvěřitelnou trpělivostí stará o tři děvčata. V době, kdy začala psát knihu Sama bych se v nebi bála, pečovala „pouze“ o čtrnáctiletou Barču a dvaadvacetiletou, mentálně postiženou Kačku. Vůbec jí nevadilo, že nemá vlastní biologické děti, ani že ze zákona nejsou vlastně zcela její – byla jejich pěstounkou. Autorčino srdce dokázalo přijmout ještě další dívku, pětiletou Elišku. A právě o tomto zajímavém děvčátku kniha pojednává. Sama autorka píše, že objevovat Elišku patřilo k tomu nejzajímavějšímu, co ji v životě potkalo. Neminul den, aby ji něčím nepřekvapila. Pokud jste se někdy setkali s dítětem, kterému byl diagnostikován Aspergerův syndrom, budete v obraze. Pokud ne, budou se vám zdát projevy holčičky jistě velmi zajímavé.

Publikace je rozdělena na tři části. První pojednává o tom, co předcházelo rozhodnutí vzít si do pěstounské péče další dítě. Druhá, stěžejní část, se věnuje Elišce – neuvěřitelně zvláštní dívence. Dočtete se o tom, jak si Elišku vyzvedávala pěstounka spolu s děvčaty z dětského domova a jakých proměn dosáhla v domácím prostředí. Eliška byla od narození v kojeneckém ústavu, pak v dětském domově. Z nejistého „mimozemšťánka“, který po každém loudil lízátka a brýle, moc nekomunikoval a působil nezvladatelně, se proměnila v docela jiného, civilizovaného človíčka. Velmi na mě zapůsobil podrobný popis sžívání se s dítětem, které bylo deprivované, nevýrazné a kterému bylo přisuzováno poměrně těžké mentální postižení. V průběhu vyprávění jsem poznávala děvče neobyčejně obdarované, citlivé a v některých schopnostech daleko před svými vrstevníky. Samozřejmě nic nebylo zadarmo, pěstounka zapojila veškeré své umění, intuici a někdy způsobem pokus-omyl dosáhla vynikajících výsledků. Co vše s Eliškou vymýšlely, jak si hrály, které činnosti probíhaly společně, to je náplní druhé kapitoly. Ve třetí části, nazvané Mámou na jiné planetě, autorka hovoří o své motivaci k pěstounství, svých pocitech a o své víře.

V závěru naleznete přílohy, které vysvětlují důležité zkratky jako je FAS (fetální alkoholový syndrom), FASD (poruchy fetálního alkoholového spektra) a objasňují diagnózu Aspergerův syndrom.

Obálku knihy ilustrovala paní Vladimíra Burianová. Ludmila Janáková s ní krátce zpívala ve sboru. Publikaci vydalo nakladatelství Triton. Na vydání knihy přispěl také nadační fond JaT, který se aktivně snaží o podporu a propagaci pěstounské péče.

Kniha je prakticky volným pokračováním díla nazvaného Dary se přece nevracejí, jež pojednává o prvních dvou dětech v rodině, ještě před příchodem Elišky.