L. A. upoutalo pozornost i mladé nadějné britské autorky Anny Stothardové (*1983). Již její první román Isabela a Rocco, který napsala v pouhých devatenácti letech, zaujal kritiku i čtenáře. A druhý román s názvem Růžový hotel byl v roce 2012 zařazen do výběru na prestižní britskou cenu pro ženské autorky Orange Prize for Fiction. Právě toto dílo nám v překladu Štěpána Hynka přineslo jako svoji letní novinku nakladatelství Plus.

Jde o příběh sedmnáctileté dívky, která se vypraví z Londýna na pohřeb svojí matky do L.A.. Ta ji opustila, když jí byly pouhé tři roky, a za celou dobu o ni neprojevila žádný zájem. Sice do Ameriky dorazí pozdě, ale stihne ještě závěr pohřební hostiny, spíš mejdanu, který se koná v Růžovém hotelu, který patřil její matce Lily. Vidí už jen opilé a zfetované muže a ženy, kteří si jí nevšímají. Vklouzne do soukromého apartmá a snaží se tam vypátrat něco o ženě, jejíž tvář ani v paměti nemá uloženu. Vezme pár kousků garderoby a osobních věcí a rozhodne se jít dál – chce poznat svoji mámu – jaká byla, čím žila, jaké měla sny a pokusí se najít společné rysy. A tak se začne vkrádat do životů mužů a žen, převracet jejich osudy a sama tak nepozorovaně dospěje v ženu. Naučí se milovat i odpouštět, postavit se problémům čelem. Ale vůbec to není lehká cesta.

Román má všechny znaky tzv. bildungsromanu – líčí přerod nedospělé dívky v odpovědného člověka a obsahuje i motiv útěku. Impuls pro její vyspění přichází zvenčí – je jím druhá, definitivní ztráta matky. Prochází pak obtížným vývojem. Dusí v sobě sebepoškozující touhy, vymyká se svému okolí, které ji chápe jen stěží. Přesto se nemusíte obávat žádné schematičnosti a zjednodušeného děje. Příběh je sám o sobě zajímavý a jeho jedinečnost podtrhuje i vyprávění v první osobě. Sama hlavní hrdinka popisuje svoje hledání, pocity a sny. Její slovní zásoba a hlavně fantazie vám vykouzlí před očima spoustu pestrobarevných obrazů, za něž by se nemusel stydět žádný impresionista. Jejímu vnitřnímu světu je dost obtížné porozumět, obzvlášť, když ani ona sama tam nikoho ze svých blízkých nenechává nahlédnout. O to nesnadněji se zapojuje do skutečného života a zviditelňuje svoje city.

Paradoxně láska k muži, který má své těžké tajemství, jí pomůže dospět a stavět se k problémům čelem. Z neviditelné, jak o to vždy usilovala, se stane viditelnou a začne se rvát o své místo na slunci.

Kniha rozhodně není vodítkem pro mládež, jak naložit s dospíváním, řekla bych, že ji možná lépe přijmou dospělí, kteří již toto vše mají za sebou, a tudíž vlastní i patřičný odstup a nadhled. I díky snovým obrazům a mytologickým výjevům může být stimulem pro fantazii každého z nás.