Jak si se vším poradí? To se dozvíte v romanci Štěstí na dosah od Julie Olivie. Autorka žije se svým manželem v Atlantě ve státě Georgia. Má ráda horské dráhy, deštivé dny a romantické příběhy, které jí vykouzlí úsměv na tváři. A přesně takové také sama píše – příkladem je již zmíněný román Štěstí na dosah.

Hlavní hrdinka Michelle neprožívá zrovna jednoduché období. Nejenže prochází rozvodem, ale ještě se musí vyrovnat se smrtí své maminky – Birdie Cadellové. Ta po sobě zanechala rodinný penzion a Michelle se rozhodla, že zajistí jeho provoz. Původně si měla penzion vzít na starost její mladší sestra, ale učiní tak až za pár měsíců – po dokončení studia na umělecké škole. Michelle tedy naprosto přeorganizuje svůj život, opustí Seattle a vydá se do městečka Copper Run ve Vermontu. Usoudí totiž, že práce kolem penzionu by pro ni mohla být vítaným rozptýlením – alespoň nebude mít čas přemýšlet nad vším, co se v poslední době pokazilo.

Chci tady být, musím si připomenout. Posadím se na okraj postele a promnu si ruce. Já si to vybrala. (str. 41)

Michelle si pozvolna zvyká na všechny změny, které se momentálně v jejím životě dějí. Seznamuje se s obyvateli městečka a také se svým sousedem Cliffem. Cliff je majitelem Burkeova pekařství (do penzionu dodává pečivo) a vychovává dvě dcery (šestnáctiletou Emily a šestiletou Brittany). Život Burkeových rovněž ovlivnila smrt Michelliny maminky: Birdie totiž Cliffovi s holkami často pomáhala, proto ji považoval za člena rodiny. Možná díky tomu Michelle a Cliff snadněji najdou společnou řeč? Oba přišli o člověka, který byl důležitou součástí jejich života.

Vzájemné sympatie mezi Michelle a Cliffem rozhodně nelze popřít. Jenže Michelle netouží po sblížení s žádným mužem. Nemá zájem o povyražení a už vůbec ne o vztah. Za pár měsíců se stejně vrátí do Seattlu. Ale dokáže si do té doby od Cliffa držet odstup? Kdyby jí alespoň v jednom kuse nenabízel pomoc! Ta by se jí vskutku hodila, protože v penzionu bohužel nic nejde podle plánu…

Děj svého vyprávění autorka zasadila do městečka, jehož obyvatelé se vzájemně velmi dobře znají. Každý ví, co se u ostatních děje, což ovšem někdy může být spíše na škodu…

Vést rozhovor mezi čtyřma očima je v tomto městě zhola nemožné. (str. 34)

Jindy je ale taková soudržnost k nezaplacení. Když někdo potřebuje pomoc, ostatní neváhají přiložit ruku k dílu. Místní komunita mi připomínala obyvatele Stars Hollow z mého kdysi oblíbeného seriálu Gilmorova děvčata.

Zaujalo mě, že Julie Olivia zasadila děj příběhu do konce devadesátých let – konkrétně do roku 1997. Dlouho jsem neměla v ruce vyprávění, které by se odehrávalo pouze v tomto období. Autoři se většinou vrací do vzdálenější minulosti, nebo naopak zůstávají v současnosti. Případně kombinují více dějových linek odehrávajících se v různém čase. Devadesátá léta jsou mi blízká – bavilo mě vrátit se prostřednictvím příběhu do doby, kterou si sama pamatuji. Zároveň jsem si při čtení uvědomila, jak moc se za tři dekády náš každodenní život proměnil. Internet a mobilní telefony ještě zdaleka nebyly samozřejmostí, sociální sítě neexistovaly a člověk nemohl být neustále v kontaktu s ostatními. Vše má samozřejmě své výhody i nevýhody a právě v kontextu příběhu je zajímavé přemýšlet, co nám dnešní technologie přinesly a co nám naopak vzaly.

Přestože jde o pohodovou romanci, autorka se nevyhýbá důležitým tématům – např. ztráta blízké osoby, rozvod, nevěra či radosti a strasti spojené s rodičovstvím. Díky tomu román nabízí i prostor k úvahám nad tím, jak se s těžkými životními situacemi vyrovnáváme a jak nás mohou ovlivnit do budoucna. Aby nepůsobil příliš vážně, nechybějí v něm ani odlehčené a úsměvné okamžiky.

Pokud upřednostňujete příběhy odehrávající se v ročním období, které zrovna skutečně panuje, rozhodně čtení knihy Štěstí na dosah neodkládejte. Důležitou roli v ní totiž hraje podzimní atmosféra, k níž přispívají mimo jiné oslavy Halloweenu či Dne díkůvzdání. Tato romance je zkrátka ideálním čtením do sychravých podzimních dnů.