Když jsem dočetla román Perfektní alibi, říkala jsem si, jaký námět dvojice píšící pod jménem Zlý Urban zpracuje příště. Nepřijde mi úplně jednoduché vymyslet detektivní zápletku, která by obsáhla hned dvě velká města – Prahu a Ostravu. Ale pánové Vladimír Zlý a David Urban si s tím poradili hravě a po roce a něco poslali do světa svoji druhou knihu s názvem Vysvědčení. Opět ji vydalo ve spolupráci nakladatelství Argo a značka Kalibr, tedy domovské stáje obou autorů.

Obdivuji nápady i rychlost, s níž oba tvoří – protože kromě společného projektu dokázal každý z nich mezi knihou Perfektní alibi a Vysvědčení napsat i samostatný titul. Vladimír Zlý román U potoka a David Urban Krvavou arénu. A ani stopa po tom, že by se jejich rychlost podepisovala na kvalitě. Příznivci české detektivní scény mi jistě dají za pravdu, že oba pánové patří k její špičce.

Příběh románu Vysvědčení začíná v ostravském regionu v březnu roku 2025. V Českém Těšíně zloděj při útěku před spravedlností zakopne o mrtvolu dítěte. A sotva uběhne měsíc, je v Ostravě stejným způsobem zavražděno další dítě. Ivoš Kylián se svým týmem řeší záhadu, kdo a proč usmrcuje nevinné děti. Mstí se snad někomu za něco? Ale komu a za co? To nebude tak snadné zjistit.

A když se v září najde v Praze další mrtvé dítě, modus operandi svědčí tom, že jde o stejného pachatele. Kdy tato šílená série skončí?

Pro mne jako matku šlo o těžké čtení. Už jen ta představa, že by moje děti neohrožovalo jen přirozené nebezpečí, ale i šílený vrah, mě děsí. Každá předčasná smrt je zlá, i ta fiktivní v knize.

Pokud odhlédnu od tohoto aspektu, pak musím říct, že oba autoři vytvořili uvěřitelný příběh – nikdo totiž nedokáže s určitostí říct, jak na nás smrt blízkého zapůsobí. Všechny vzorce chování jsou možné: apatie, rezignace, smíření, vztek, zuřivost, agresivita, hledání viníků, pomsta či úplné odpojení od světa. A když se člověk zasekne ve stádiu pomsty, asi opravdu nedokáže přestat, dokud nevykoná, co si předsevzal.

Současně děj varuje před zveřejňováním veškerých osobních údajů na internetu. Hrdí rodiče vystavující na odiv fotku dítěte s vysvědčením v rukou totiž k němu mohou přitáhnout nežádoucí pozornost. Je až děsivé, jak dobře lze zmapovat život některých lidí jen podle toho, co umísťují do veřejného prostoru. Příběh burcuje: nikdy nevíte, kdo vás sleduje a jaký má záměr.

Přiznávám, že mi stále vrtá hlavou, kolik z toho, co jsem četla, je dílo Davida Urbana a kolik Vladimíra Zlého. Nezajímá mě to proto, abych určila „podíly“, ale spíš bych chtěla pochopit, jak dva solitéři mohou společně stvořit dílo, které je tak kompaktní, jako by jej stvořila jen jedna duše. Zkrátka mám pocit, že Zlý Urban není jen přezdívka, ale že skutečně existuje. Nevěříte? Začtěte se do románu Vysvědčení a posuďte sami!