To se dozvíte v románu nazvaném V oblacích, který napsala Hannah Grace. Autorka žije v Manchesteru ve Velké Británii. Čtenáře po celém světě zaujala svou sérií Maple Hills. V prvním díle Na ledě představuje jednadvacetiletou studentku a krasobruslařku Anastasii Allenovou. Anastasie by chtěla v krasobruslení reprezentovala USA na olympiádě – jenže kde má trénovat, když se krasobruslaři a hokejisté musí nečekaně dělit o jedinou ledovou plochu? Pokud se chcete o knize dozvědět více, přečtěte si mou recenzi.

Ve druhém díle blíže poznáte hokejistu Russe Callaghana, který se po perné sezóně nemůže dočkat letních prázdnin. Devět týdnů stráví v roli vedoucího na dětském táboře. Někteří ze spoluhráčů se jeho rozhodnutí posmívají, Russ však své volby nelituje. Mezi vedoucími se totiž objeví i Aurora Roberstová – žena, se kterou prožil vášnivou noc po jednom z hokejových večírků! Více se opět dozvíte v mé recenzi.

Třetím dílem série je zmíněný román V oblacích. V hlavních rolích se objevuje student umění Henry Turner a studentka angličtiny Halle Jacobsová. S Halle se právě rozešel přítel. Ale nezlomil jí srdce: nikdy ho nemilovala. Proto se s ním ani nedokázala intimně sblížit, což mu samozřejmě vadilo. Možná se zdá, že rozchodem s ním nic neztratila, ale opak je pravdou. Přišla o většinu přátel. A kvůli nízkému sebevědomí se obává, že si nedokáže najít nové…

Moji kamarádi byly vždycky Willovi kamarádi. (str. 20)

Henry přijal post kapitána maplehillských Titánů. I přes své pochybnosti vykonává tuto funkci, jak nejlépe umí. A spoluhráči ho mají rádi. Možná se však na hokejové povinnosti soustředí až příliš: ačkoli ho mnozí znají jako pilného studenta, momentálně bojuje s jedním ze zapsaných předmětů. Vyučuje ho profesor Thornton, který se stává Henryho noční můrou…

Jeho styl výuky a můj styl učení jsou neslučitelné. (str. 26)

Kvůli studijním výsledkům dostane Henry od trenéra „nůž na krk“. Pokud v kurzu neuspěje, bude sesazen z postu kapitána hokejového týmu!

Jsi kapitán týmu, Turnere. Nemůžeš mít tenhle titul a zároveň propadat. Udělej cokoliv, aby to fungovalo. Neočekávám, že uslyším o dalších špatných známkách. (str. 28)

Henry a Halle na sebe samozřejmě ve správný okamžik narazí: v knihkupectví na setkání knižního klubu. A hned si padnou do noty! Zdá se, že Halle přece jen dokáže navázat nová přátelství… Po rozchodu s Willem se navíc konečně věnuje tomu, co ji opravdu baví – vede knižní klub a pokouší se napsat román do literární soutěže. Ale přepadla ji tvůrčí krize – chybí jí milostné zkušenosti a kvůli tomu nedokáže mezi postavami zažehnout jiskru… A Henry? V Halle nachází spřízněnou duši – nikdy mu nikdo nerozuměl tolik jako ona. Přesto ho trápí jedna věc: aby nepřišel o post kapitána hokejového týmu, musí úspěšně dokončit nenáviděný předmět. Možná by mu mohla pomoci právě Halle? Úspěšně ukončila několik předmětů s Thorntonem a ví, co profesor od studentů požaduje. Henry má zase bohaté zkušenosti ve vztazích. A tak uzavřou dohodu: ona Henryho doučí, co on nezvládá. A Henry jí pomůže odstranit tvůrčí blok…

Ačkoli první díl série mnoho čtenářů vnímá pozitivně, z mých předchozích recenzí víte, že jsem k němu měla několik výhrad – nelíbil se mi životní styl hlavních hrdinů a autorka dle mě dostatečně nevyužila potenciál sportovního prostředí. Původně jsem se do pokračování série vůbec nechtěla pouštět, ale nakonec zvítězila zvědavost: zajímalo mě, jak Hannah Grace uchopí další příběh. Druhý díl se od prvního liší: ubylo sexuálních scén i večírků. Autorka pozměnila svůj styl psaní. Zasadila příběh do jiného prostředí (letní tábor) a více se soustředila na postavy – zejména Russ během vyprávění prošel velkou proměnou… A třetí díl? Ten momentálně považuji za nejpovedenější. Autorka se mi trefila do vkusu námětem: knihomolka, hokejista, knižní klub, dohoda o vzájemné pomoci atd. A oceňuji, že v příběhu nechybí ponaučení: kdo chce v životě něčeho dosáhnout, nesmí se zaleknout žádné překážky!

Nečekala jsem, že se v románu objeví i závažnější témata, ale opak je pravdou. Autorka se věnuje životu s ADHD. Projevy této poruchy uvidíte u Henryho. I když mu Hannah Grace nepřisoudila žádnou diagnózu, náznaky mluví jasně. Henryho problémy nezlehčuje, ale snaží se ukázat, že i on může vést plnohodnotný život, přestože mnoho situací vnímá jinak než ostatní lidé… V tomto ohledu mi vyprávění připadá velmi reálné. Nejspíš je to i tím, že autorka má s ADHD osobní zkušenost – v předmluvě přiznává, že do Henryho vložila kus sebe.

Co se týče romantické linky: bavilo mě sledovat jiskření mezi hlavními hrdiny, které se opravdu dlouho drželo v určitých mezích – kradmé pohledy, letmé dotyky atd. Počítejte i se sexuálními scénami, ale opět jich výrazně ubylo a navíc je považuji za umírněné.

Jsem ráda, že jsem (navzdory zklamání z prvního dílu) nakonec našla s Hannah Grace společnou řeč. A doufám, že se do Maple Hills ještě alespoň jednou – díky nakladatelství Ikar – budu moci vrátit. Pokud jste z prvního dílu této série měli podobné pocity jako já, dejte autorce další šanci. Mně se to totiž vyplatilo!