Carlos Ruiz Zafón je španělský spisovatel, který se narodil v Barceloně, městě plném tajemných uliček. Právě tato místa probudila jeho fantazii a velkou roli sehrávají i v jeho knize Marina, kterou vydalo nakladatelství CooBoo ve společnosti Albatros Media. Mezi předchozí autorovy publikace patří Kníže mlhy a Stín větru.

Příběh začíná tím, že se hlavní hrdina Oskar na týden ztratil a nikdo neměl tušení, kde je. Až jednoho dne ho po dlouhém pátrání objevil jeden policista na vlakovém nádraží. Vypadal, jako by vůbec nevěděl, co tam dělá.

Pak se příběh přesune o pár měsíců zpět a my se dozvíme, co je vlastně ten Oskar zač. Je to mladý hoch žijící v internátu v Barceloně, domů nikdy nejezdí, ani o prázdninách. Po vyučování rád odchází z internátu a bloumá zapadlými uličkami Barcelony. V jedné takové tajemné uličce se seznámí s krásnou mladou Marinou a jejím otcem Germánem. Náhle se jeho bloumání bez cíle mění na rychlý pochod s jasným cílem, jímž je Marinin dům. Zálibu v temných uličkách s Marinou sdílejí, a proto se na adrenalinové výpravy vydávají spolu.

Na jednom ze svých výletů zavítají na starý hřbitov na konci města, kde pozorují dámu v černé kápi, která klade pravidelně každou neděli květinu na hrob beze jména. Zvídavý pár samozřejmě začne zajímat, kdo je ta zahalená osoba a komu hrob patří, nenapadne je tedy nic lepšího, než postavu sledovat. Ocitají se v neznámých končinách, kde se dějí podivné věci. Mají pocit, jako kdyby je z každého koutu někdo pozoroval, ale přitom tam jsou jen dřevěné loutky a ty přece nic nevidí. Nebo ano? Co když to nejsou tak úplně loutky, co když nic není tak, jak se zdá? Oskar a Marina se rozhodnou, že tomu všemu přijdou na kloub. Postupně odkrývají jedno tajemství za druhým a jejich životy se mění v jedno velké nebezpečí.

Marina patří k autorovým nejoblíbenějším knihám a já si myslím, že má šanci stát se i vaší zamilovanou. Najdeme v ní mnoho autobiografických prvků, například škola, kterou zde Zafón popisuje, se jmenuje a vypadá přesně tak jako škola, do které sám autor chodil. Kdo ví, možná i postava Mariny je skutečná. Právě to, že autor popisuje místa, která zná, mu dává možnost vykreslit všechny detaily a přiblížit tak čtenáři místo děje.

Jak už jsem zmínila, kniha začíná tím, že se dozvídáme o Oskarově zmizení, nevíme ale kdy, kam, proč a za jakých okolností zmizel. Abychom se to dozvěděli, musíme číst dál, rozuzlení přichází až na úplném konci – chytrý trik, jak si udržet čtenáře. Román se hodí pro čtenáře všech věkových kategorií, snad jen pro malé děti je trochu nevhodný, některé pasáže by je totiž mohly děsit.