V nakladatelství Knižní klub vyšla na počátku tohoto roku druhá kniha ze série Případy šéfinspektora Alana Bankse s názvem Děti revoluce. Autorem tohoto oblíbeného detektivního cyklu je britský rodák Peter Robinson (*1950), který žije střídavě ve Velké Británii a v Kanadě. Za své dílo již získal řadu ocenění, mimo jiné i Arthur Ellis Award za nejlepší kanadskou detektivku roku.

Ač by název knihy mohl vyvolat dojem, že se odehrává někde na východě, zůstanou čtenáři pěkně na území Británie, a dokonce se nebudou pohybovat v době minulé, ale hezky v současnosti. Na dávno zrušené železniční trati se našla mrtvola muže, který nikomu neschází. Žil na samotě v bývalém železničním domku a až na občasné cesty do blízké vsi na nákupy a do hospody nikam nevycházel. Gavin Miller, jak se mrtvý jmenoval, byl velmi nešťastný muž. Nedařilo se mu příliš se ženami a své milované zaměstnání – přednášení na univerzitě – musel opustit kvůli údajnému sexuálnímu obtěžování studentek.

Šéfinspektor Alan Banks má velmi těžký úkol – odhalit vraha, který po sobě nezanechal stopy. Překvapivě se mu díky výpisu hovorů z telefonu zemřelého dostane do hledáčku velmi bohatá a vážená žena. Ale nalezené drogy zase ukazují do naprosto odlišných kruhů. Kde se tedy ukrývá pachatel, v tajemství minulosti, nebo žhavě pulzující současnosti?

Peter Robinson odvádí ve svém detektivním příběhu poctivou práci. Propracované charaktery jednotlivých postav, ať již kriminalistického týmu či podezřelých, podrobné popisy prostředí, ale i historických momentů, to vše skládá v pečlivě prokombinovanou skládačku. Přestože čtenář brzy tuší, odkud asi smrtelný úder přišel, stejně ho závěr a hlavně motiv činu velice překvapí. A tak to má být. Čtenář nemá rád, když si může případ rozluštit sám, chce být ohromen konečným výsledkem pátrání, miluje napětí plynoucí z kroužení kolem podezřelých. Alan Banks mi tak trochu připomínal známého inspektora Columba, který se stále vrací, aby kladl další a další doplňující otázky. Urputný přístup, muž, jenž nedá na zákazy a z vlivných lidí si nic nedělá, nepřestane, dokud nevnese světlo do všech temných koutů…

„To zvládneme,“ ujistil ji Banks. „Často mě napadá, že vyřešení zločinu má mnohem víc společného s porozuměním lidem a jejich motivům než se spektografickou analýzou a DNA.“ (str. 40)

Jde tedy mnohem víc o klasickou detektivku než o nějaký moderní thriller, po kterém se špatně spí. Netečou potoky krve a pachatelem není psychopat. Taková normální, obyčejná vražda, na kterou se musí jít s rozumem. Bohužel se mi však v některých momentech zdála kniha trochu „ukecaná“, rozvláčné popisy mě nudily a nutily k přeskakování. Asi jsem už zdeformovaná četbou akčních románů, v nichž akce střídá dialog a dialog akci, nevím… Rozhodně však kvůli tomu knihu jako celek nezatracuji a v hodnocení hvězdičkami by ji tento fakt ochudil jen o jednu z plného počtu.

Jestliže tedy máte rádi klasickou detektivku, pak vás dílo Petera Robinsona určitě mile potěší, protože jde proti proudu současné vlny někdy až hororových kriminálek.