Nová kniha rozhovorů se Šimonem Pánkem se vyznačuje především svou aktuálností. Je neuvěřitelné, jak krátký časový interval je mezi datem samotných rozhovorů a datem vydání knihy. Právě díky neuvěřitelné rychlosti autora Davida Klimeše a nakladatelství Portál může kniha reflektovat i aktuální uprchlickou krizi.

 

Aby dobro neškodilo

Autoři: David Klimeš, Šimon Pánek

Počet stran: 192
Vazba: brožovaná
Formát: 142×205 mm
ISBN: 978-80-262-0941-6
Doporučená cena: 299 Kč

Knihu Aby dobro neškodilo vydalo nakladatelství Portál.

Šimon Pánek je výrazná osobnost veřejného života a humanitární manažer. Knižní rozhovor představuje obě roviny jeho celoživotní práce a od konkrétních životních situací se dostává k obecnějším, nadčasovým problémům.
Rozhovor zachycuje proměny a vývoj humanitární pomoci z různých životních perspektiv Šimona Pánka – od studenta pořádajícího sbírku pro Arménii v roce 1988 přes vznik Nadace Lidových novin až po profesionální pomoc prostřednictvím Člověka v tísni. Jako řídící manažer Člověka v tísni nyní musí zvažovat další vývoj organizace, nové možnosti financování, nové oblasti pomoci i neustálé vyvažování mezi idealismem dobrovolníků a firemní kulturou.
Stranou nezůstává ani jeho angažmá ve veřejném životě. Kniha reflektuje nejen jeho vůdčí postavení mezi studenty během roku 1989, ale především jeho opakované návraty k politice, které však dosud nikdy neskončily kandidaturou na politickou funkci.

Šimon Pánek je ředitel organizace Člověk v tísni.
David Klimeš je novinář a komentátor, spolupracuje hlavně s Hospodářskými novinami.

 

Ukázka z knihy

Probrali jsme působení Člověka v tísni v zahraničí i doma. Rád bych se ale nyní zaměřil na jeden problém. A tím nemůže být v roce 2015 nic jiného než migrační vlna, která se převalila z Asie a Afriky do Evropy. Proč nás tak překvapila? Vždyť těch migračních vln se přelilo přes Evropu už spousty. V čem je jiná?

Je jiná, protože je jiná Evropa. Nejde samozřejmě o první migrační vlnu do Evropy. Když se na to podíváme z odstupu, tak během posledních padesáti let vidíme desítky milionů příchozích. Jen v posledních letech to byly dva až dva a půl milionu lidí ročně, v některých letech i více. Z toho zhruba čtvrtina byli uprchlíci, zbytek byli převážně ekonomičtí migranti. Ale třeba i lidé, kteří přišli v rámci slučování rodin nebo studenti, kteří dostali stipendium a už zůstali. V perspektivě deseti let tedy to, že v letech 2015 až 2016 přijde milion, milion a půl uprchlíků, nehraje velkou roli. Jde samozřejmě o to, jak bude vypadat několik dalších let.

Proč jsme tedy tak poděšeni?

Poděšeni jsou především politici ve střední a východní Evropě. Vycítili, že my v postkomunistické střední Evropě nejsme stále zvyklí na jinakost,státy jsou velmi homogenní a mění se to velmi pomalu. Zatímco na Západě si po desetiletí lidé zvykali na jiné kultury, doba komunismu nás uzavřela do sebe samých.

A pak zde cítím jakési malé sebevědomí. Západoevropské státy jsou nejen vyspělé, ale i dospělé. Když se přihlásí k nějakým principům, tak je dodržují, i když to třeba chvilku bolí. Naše chování oproti tomu působí, jako bychom ještě neměli usazené hodnoty, neměli tak zcela upevněný charakter. Hlásíme se k něčemu, pokud je to pro nás výhodné: k Evropě, k Schengenskému prostoru, k evropským fondům. Ale když to má něco stát, rozhlížíme se, kde by se dalo ztratit. A to je výraz nedospělého chování, které ve své většině politické elity ve střední Evropě nyní v září 2015 bohužel ukazují.

Pokračujte ve čtení ukázky a přečtěte si i naši reportáž ze křtu knihy v pražském divadle Metro.

 

Šimon Pánek

panekŠimon Pánek byl jedním z nejznámějších studentských vůdců Sametové revoluce v roce 1989 a v současnosti je už po mnoho let ředitelem humanitární organizace Člověk v tísni. Studoval Přírodovědeckou fakultu University Karlovy, studium nedokončil, ale již v roce 1988 byl hlavním organizátorem humanitární pomoci obětem zemětřesení v Arménii. V letech 1992 pomáhal zakládat organizaci Člověk v tísni a v současnosti už mnoho let působí jako její ředitel.

Zdroj fotografie: wikipedie

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly další oblasti jako sociologie, politologie, zdraví, média, antropologie, ekologie, filozofie, ekonomie, sémiotika či kulturologie.