Autorem knihy je Vladimír Valenta, malíř, grafik, fotograf, kameraman a spisovatel. Jeho první knihou byla Naturia – dobrodružství na planetě zázraků, kterou vydal v roce 2010. Druhým spisovatelským počinem je právě Tetování & tetovaní, kniha, která vyšla v roce 2011 v nakladatelství Deus.

Publikace je dělena na dvě hlavní části, které se ještě dále člení na kapitoly. První část obsahuje náhled do historie tetování a začíná tetováním ve vězení. Dále do tohoto úseku patří rozhovory se spoustou českých tatérů a tatérek. Jako silný nedostatek na mě zde působí to, že autor pokládá všem tatérům hodně podobné, mnohdy úplně stejné otázky. U druhého rozhovoru mi to ještě nevadilo, ale u pátého už jsem se nudila. A přitom by stačilo tak málo! Třeba se u každého umělce zaměřit na něco jiného, nebavit se pořád dokola o tom samém (například otázka „Tetuješ motivy humoru?“ se objevuje u všech tázaných). Chápu, že to nejspíš autora zajímalo, ale pro mě by bylo snesitelnější, kdyby napsal o každém z tatérů krátký příběh. Rozhodně by to bylo kreativnější a čtivější.

Další věcí, která mě příliš nenadchla, je náhlá změna stylu psaní. U zhruba čtyřiadvaceti tatérů používá autor styl „Já:, On:“, pak se ale styl náhle změní, „Já:, On:“ zmizí a otázky jsou najednou všechny tučně zvýrazněné. Autor tím chce nejspíš znázornit rozdíl mezi osobním setkáním a rozhovorem přes e-mail. Ale mně je, s prominutím, jedno, jak odpovědi získal, pro mě je toto odlišení zbytečné a působí na mě rušivě.

Na začátku druhé části se autor vrací k tetování ve vězení a na vojně. Přikládá rozhovor s mladým umělcem Kučínem. Společně s ním pak porovnává rozdíly mezi dnešním tetováním a tetováním před dvaceti lety. Kučín vypráví o svých zážitcích s tetováním a o své zálibě ve fotografování pokérovaných kriminálníků. Tento rozhovor přináší autorovi radost, utvrzuje ho totiž v tom, že Češi ví, co chtějí na své kůži nosit.

Závěr knihy mě příjemně překvapil. V kapitole Štípe, pálí, bolí? se dočteme, jak je to s mýtem o bolesti při tetování. Pro lepší představivost slouží autorovy kresby ženy a muže, na kterých můžeme vidět, kde je bolest nejmenší a kterým místům by se tetovací jehla měla raději vyhnout. Pro zajímavost přidávám ukázku z knihy; jedná se o pravidla, která by měl člověk dodržet, pokud chce předejít nesnesitelné bolesti.

Ukázka z knihy

ODPOČINEK – tady platí pravidlo, které pochopí i malé dítě. Nejlepší odpočinek je hodně spánku. Pokud si jdete pro kérku po zápřahu v práci, nebo ještě hůř po celonoční důkladné pařbě, hoďte tam zpátečku, nebo trpíte jako zvíře.
KLIDNÁ MYSL – je stejně důležitá jako důkladný spánek. Tetování vás rozhodně neosvobodí od myšlenek na padáka v práci, na návštěvu exekutora nebo na kopačky od miláčka (pokud tedy není váš milovaný fotbalista toužící po společném tréninku). Tetovací jehly nejsou vlídné sestřičky a tatér není psychoterapeut.
DIETA – ale vždyť to víte. Jste to, co jíte. Dodávám ještě, že i to, co pijete. Pokud sníte třeba to, co běžně nejíte, a následně vše spláchnete ještě hektolitrem destilátu, koledujete si nejen o šavlový tanec úplně bez hudby, ale také o vážné zhoršení fyzické i psychické kondice. A fakt to bolí o dost víc!

Další kapitolu tvoří kuriózní zážitky tatérů, které jsou originální, vtipné a díky tomu i čtivé. Kniha končí kapitolou Co na to říkají hvězdy českého šoubyznysu?, ve které se dozvídáme, co si o tetování myslí například Standa Berkovec, Petr Novotný či Michaela Dolinová.

Za zmínku rozhodně stojí i fotografie, kterých je v knize opravdu hodně. Jsou kvalitní a nápadité, v nich jsem našla kreativitu, která mi v textu místy bohužel chyběla.

Popsat tuto knihu jako celek není vůbec snadné. Grafika je perfektní, text ale místy viditelně pokulhává. Podle mě se z takto zajímavého tématu dalo vytěžit mnohem víc. Je to ale jen můj názor, se kterým nemusí každý souhlasit.