Ve své vzpomínkové próze skládá Mark Slouka, syn českých rodičů, kteří po únorovém puči odešli do Spojených států, spletitou a často pochmurnou mozaiku svého života. Rozhodl se odhalit své nitro, použít psaní jako určitou formu terapie a strhnout závoj z dětských vzpomínek na rodiče.
Centrálním bodem memoárů je především jeho matka, která pro mladého chlapce znamenala během dospívání celý svět a po dlouhou dobu byla nejdůležitější osobou jeho života. Jak stárnul, jeho vztah k ní se proměňoval a právě tuto ambivalenci, toto přelévání mezi láskou a nenávistí, autor pozoruhodným způsobem vykresluje a vyrovnává se tak s traumaty, jež ho provázela až do dospělosti.
Slouka ve své próze citlivě, avšak nanejvýš pravdivě zaznamenal křehkost vztahu mezi matkou a jejím synem, nesnáze dospívání a často složitý život emigrantů v cizí zemi.