Jsou prázdniny a zatímco si ostatní děti spolu hrají venku, Justýnka si raději sama doma prohlíží atlas světa. Maminka si dělá starosti, že svět její dcerky je šedivý, a jde se poradit s lékařem. Akutní nedostatek fantazie, tak neobvykle zní jeho diagnóza. Ještě podivuhodnější je však “lék”, který musí Justýnka šest dní “užívat”: asistenční jednorožec Hubert.
S pohádkovou bytostí přichází do dívčina pokoje kouzelný svět obrazotvornosti. Jejich první cesta vede do Básničkystánu. V další kapitole Den jako malovaný, místy přetaženo Hubert zjistí neuvěřitelnou skutečnost:
“Tebe nebaví malovat? Ale to je obrovská škoda! Vždyť malovat je jako vymýšlet vlastní barevný svět. Můžeš namalovat cokoliv a díky tobě to začne existovat,” divil se Hubert.
Avšak nejdůležitější je pro oba návštěva planety Fantazie. Hubert se po dlouhé době setkává s rodiči a Justýnka se svou nejlepší kamarádkou Rozárkou.
Nedaleko pralesa Nesmyslů na ně málem spadly zvláštní hodiny:
“Áááá, další stroj času. To je zvláštní,jak vy lidé toužíte ovládat čas na celém světě, a přitom ani neumíte pořádně využít ten svůj. Rádi byste cestovali do minulosti nebo budoucnosti a vůbec si neužíváte svoji cestu přítomností,” prohlásil a čumákem odsunul přístroj z cesty.
Fantazie, a zejména chuť kreslit, valem ubývá nejen ze světa dospělých, to zjišťuji při každé lekci Hrátek s pamětí, ale i dětí. Mobil, tablet, počítač ani televizní obrazovka nemohou dát lidem, ať už mladým či starým, úžasný pocit zrození něčeho nového, krásného. A to nemluvím o relaxačním a antistresovém účinku pastelek, voskovek, vodovek… Proto mne tato kniha nadchla a ráda bych ji “předepsala” všem lidem bez rozdílu věku.
Kateřina Maďarková pracovala jako redaktorka a moderátorka v rádiu a děti ji mohou znát z televizních Zpráviček. Kromě syna Eliáše má i dceru Justýnku. Kdo ví, možná právě pro ni napsala autorka tento krásný příběh plný duhových barev, básniček, představivosti a snů, který umocňují půvabné ilustrace Lény Brauner.