Dramatický příběh z padesátých let ve zpracování mladého českého prozaika. Co mohou mít společného protinacistický odbojář ze skupiny Tři králové, sedmnáctiletý člen pražského pouličního gangu, odsouzený za „protistátní činnost“ do uranových dolů, a po slávě toužící básník? Snad víc než město a čas, v němž se protnuly jejich osudy. Krátce po Vítězném únoru si režim posvítil i na takzvané malé ryby. Spolu s politickou opozicí, kněžími a vojáky ze západní fronty tak končili v lágrech i bezvýznamní zlodějíčci, obdivovatelé jazzu a západní módy, v dobové propagandě nazývaní „pásci“. V červnu roku 1953 byli členové gangu Vyšehradští jezdci zatčeni a brzy se konalo soudní přelíčení. Přísné tresty měly být varováním pro ostatní prozápadně orientovanou mládež. Zveličování jejich „protistátní činnosti“ v tehdejších médiích mělo však efekt právě opačný. Vyšehradští jezdci se stali legendou, byť dnes už upadli do zapomnění. Svorníkem románu je prostor Prahy. Její místa i postavy, o kterých se v žádném turistickém průvodci nedočteme. Přes temný příkrov společenské reality se Beranovi hrdinové pokoušejí nalézt alespoň trochu nestádní způsob života. Za pár doušků svobody však zaplatí krutou daň.