Na počátku svých pamětí Ladislav Fuks říká: „Nejúplněji jsem obsažen jen a jen ve svých knihách. Bude-li je někdo číst za sto let, nebude ho zajímat, jaký jsem byl já. Pokud ano, tak si mě stvoří z toho, co si přečetl.” Tato slova přivedla Jana Poláčka na myšlenku napsat příběh o našem nejzáhadnějším spisovateli druhé poloviny dvacátého století.