Malý Honzík se má, bydlí s ním a s rodiči nejen dědeček Arnošt, ale i pradědeček Eda, a tak má Honzík doma dědečky dva. S dědou Edou je veselo, ale občas Honzíka rozzlobí, když mu děda něco provede. Ukáže se, že děda Eda své povedené kousky nedělá ani naschvál, ani z obyčejné zapomnětlivosti, ale protože je nemocný. A tak se rodiče s Honzíkem dohodnou, že udělají všechno pro to, aby byl děda Eda spokojený. Příběh napsaný citlivě a s humorem přibližuje problém Alzheimerovy choroby a ukazuje, že láska a pochopení jsou samy o sobě velmi účinným lékem.