V příběhu Prodlužování času uzavře zdeptaný muž velmi podivnou smlouvu s velmi zvláštním obchodníkem. Nakonec ale překvapivě není hlavním nositelem zla ďábel.

Knihu Černočerná tma vydalo nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA.

Prodlužování času

Streeter si toho nápisu všiml jen proto, že musel zastavit a vyzvracet se. Poslední dobou zvracel často a přicházelo to skoro bez varování – někdy se mu předtím udělalo jen trochu nevolno, jindy ucítil vzadu v ústech mosaznou pachuť a někdy ho nevarovalo vůbec nic. Prostě grg a už to jelo ven. Řídit auto bylo tudíž nebezpečné, jenže teď řídil každý den, částečně proto, že nejpozději od podzimu si už volantu neužije, a částečně proto, že měl hodně o čem přemýšlet. A za volantem se mu vždycky přemýšlelo nejlíp.

Nacházel se na Prodloužené Harris Avenue, široké komunikaci, která se táhla dvě míle souběžně se silnicí na letiště okresu Derry a kolem obchodní zóny, což byly většinou motely a sklady. Ve dne bylo na této komunikaci rušno, protože spojovala západní a východní stranu Derry a také obsluhovala letiště, ale večer silnice osiřela. Streeter zajel na stezku pro cyklisty, popadl blicí igelitový pytlík z hromady dalších na vedlejším sedadle, vnořil do něj obličej a nechal to vyletět. Večeře pořádala reprízu. Byl by si ji prohlédl, kdyby otevřel oči. Neudělal to. Když člověk viděl jedny svoje zvratky, viděl všechny.

Když fáze zvracení začala, obešlo se to bez bolesti. Doktor Henderson ho varoval, že se to změní, a během posledního týdne k tomu došlo. Zatím to nebyly bolesti kruté, jen rychlé prudké výšlehy z břicha do krku, jako když pálí žáha. Přišlo to a pak polevilo. Ale zhorší se to. Doktor Henderson to povídal.

Zvedl hlavu ze sáčku, otevřel přihrádku na rukavice, vytáhl stahovací drátek z obalu od pečiva a postaral se, aby večeře neexpandovala do auta. Podíval se napravo a jako na zavolanou uviděl odpadkový koš s veselým psem s převislýma ušima a nastříkaným nápisem DERRYSKÝ PES ŘÍKÁ: „ODPADKY PATŘÍ DO KOŠE!“

Streeter vystoupil, přešel k psímu koši a vyhodil do něj nejnovější vyvřeliny svého selhávajícího těla. Letní slunce rudlo a sklánělo se nad plochu letiště (momentálně pustou) a stín připojený k jeho patám byl dlouhý a legračně hubený. Jako by byl před tělem o čtyři měsíce napřed, naplno zachvácený rakovinou, která ho brzy sežere zaživa.

Otočil se zase k autu a na druhé straně silnice uviděl ten nápis. Nejdřív – pravděpodobně proto, že mu ještě slzely oči – si myslel, že tam stojí PRODLUŽOVÁNÍ VLASŮ. Pak zamžikal a uviděl, že se tam ve skutečnosti praví PRODLUŽOVÁNÍ ČASU. Pod tím se psalo menším písmem: FÉROVÁ CENA.

Prodlužování času za férovou cenu. Znělo to dobře a skoro to dávalo smysl.

Související knihy

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2011