Nakladatelství Fragment vydalo knihu Dobrodružství Toma Sawyera, kterou pro malé čtenáře převyprávěla Jana Eislerová, zkrácený text doplňuje spousta  veselých obrázků ilustrátora Antonína Šplíchala.

Ve více než dvaceti kapitolách prožívá čtenář s Tomem, který žije po smrti rodičů u tety Polly, velká dobrodružství. Je to uličník, který chodí za školu, toulá se s kamarády u řeky a „nejde pro ránu daleko“. Se svým přítelem Huckleberry Finnem, synem místního opilce, se stane svědkem zákeřné vraždy, za kterou má být odsouzen nevinný člověk. Tom však nesnese nespravedlnost a svým svědectvím dokáže vinu opravdového pachatele. Tom má také velkou lásku, soudcovu dcerku Becky, stane se jejím ochráncem a dokonce jí na jedné výpravě, při které spolu zabloudí, zachrání život. Kamarád Huck zase varuje zámožnou vdovu Douglasovou před přepadením. Chlapci podniknou pirátskou výpravu, potrestají zlého učitele a hlavně najdou opravdový poklad…

Tom není jen uličník a dobrodruh, ale také čestný, odvážný kluk. Je spravedlivý a pomáhá slabším. Moc dojemná a vlastně i poučná je poslední kapitola, ve které přesvědčí svého přítele Hucka, který je sice chudý a opuštěný, ale nikdo ho v ničem neomezuje, aby zůstal u bohaté vdovy Douglasové, která se o něj postará. Bude chodit do školy, mít pěkné šaty a přestane kouřit.

Na příběhu je samozřejmě znát, že se odehrává v polovině devatenáctého století (autor se narodil v roce 1835). Tvrdší prostředí se odráží také v textu, chlapcům jde často opravdu o život, záporné postavy jsou všeho schopní zabijáci.

Ukázka z knihy

„Snad ji nechceš zabít?“ Šeptal Španěl Indiánovi. „Zasloužila by si to, její muž soudce, mě nechal zbičovat jako otroka. Pomstím se jí. Přivážu ji k posteli a pořežu jí obličej, uši a ruce, že ji nikdo nepozná…“

Také klukovské žertíky jsou trošku drsnější, výprasky nejen doma, ale také ve škole na denním pořádku.

Ukázka z knihy

Padacími dvířky se snášela nad jeho hlavu kočka, dovedně připoutaná provázky, s hlavou ovázanou hadrem, aby nemohla mňoukat. Když se kočičí drápky dotkly učitelovy hlavy, zachytily jeho paruku a kočka i s falešnou vlasovou pokrývkou byla rychle vytažena zpět.

Myslím, že toto převyprávění splnilo svůj účel. Přiblížilo obsah Twainovy knihy dětem, které ještě neumí číst, nebo se nedokáží soustředit u obsáhlejšího textu. Vtipné, dobrodružné, ale také napínavé vyprávění pobaví nejen začínající čtenáře a posluchače, ale také jejich rodiče, kteří možná při předčítání vynechají nebo patřičně okomentují zmiňované drsnějí pasáže.

Věřím, že děti pak v ten správný čas sáhnou po knihách Marka Twaina a přečtou si příběhy jeho hrdinů tak, jak je sepsal sám autor.