Nedělní odpoledne: Lenka Rožnovská – Víla Větrnka

víla_perex
Do kapičky rosy na jitrocelovém listu foukl vánek a narodila se víla Větrnka. O tom, jaké příhody tuto malou vílu čekají, si můžete s dětmi přečíst v naší ukázce.

Černovlasá vílí holčička s borůvkovýma očima pečuje o svou kouzelnou louku a její obyvatele. A protože její tatínek je dobrodruh vítr Větroplach, má i  vílaVětrnka kurážné srdce a nikomu neodepře svou pomoc s kapkou kouzla. Vílí příběhy Lenky Rožnovské očarují děti předškolního i mladšího školního věku, stejně jako ilustrace Anny Šmalcové.

Knihu Víla Větrnka vydalo nakladatelství Grada

Jak přišla Větrnka na svět

Měsíček byl právě v úplňku. Díval se na palouček u tří smrčků a usmíval se. Proč by se neusmíval, vždyť se za malinký okamžik narodí víla. Bude to v té chvíli, kdy do kapičky rosy na jitrocelovém listu foukne vánek.

„Fí. Fjú. Fjá. Třeba já. Třeba fouknu já.“

Zaskučel vítr podivítr, který se na palouček zatou­lal. Byl to fukavec jásavec, co tu foukne, tam foukne, ale nikde dlouho nevydrží.


„I kdepak, jedeš, Větroplachu, tátovské vílí pofoukání musí být jemné jako pohlazení, a ne hrr a frr, jak to děláš ty,“ pokáral měsíček vítr.

Jenomže Větroplach si nedal říct. Foukl po svém způ­sobu. Fjúú. Udělalo to břink a na svět přišla víla.


Ale jakápak je to víla! Vlasy tmavé, rozježené, oči bo­růvkově modré, pusu od malin. Košilku utkanou z pavoučích nitek má nějak malou. Kolínka jí z ní čouhají.

Měsíček se mračí. Víla se mu vůbec nelíbí. Zato táta Větroplach je spokojen. Holka je celá po něm. Určitě bude do světa. Na památku jí do vlasů přifoukl ko­pretinu.

„To máš od táty, Větrnko.“

A fjú, byl fuč.

Víla Větrnka si popotáhla krátké rukávky u košilky.
Pak si všimla, že se na ni měsíček kouká. Usmála se, uklonila se. Chystala se zatančit svůj první vílí taneček pro nebeského pána.

Krůček vlevo, krůček vpravo.

„Chi, chi, chi,“ smála se myška, která právě vykoukla z díry, „já myslela, že bude bouřka, a ona nám tu dupe víla v bagančatech.“

Větrnka se podívala dolů na své nohy. Ba jo, myška má pravdu. Nejen kopretinu dostala od táty Větroplacha, ale i boty. Boty toulavé.


Větrnka si povzdechla. Měsíček se na ni mračí, myš­ka se jí směje. Ne, ne, její první taneček se jí pranic nepovedl. No nic, když už je obutá, půjde do světa.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeVíla Větrnka

Rožnovská, Lenka

Grada, 2012

Napsat komentář