Postapokalyptický román Bílý kůň, který u nás vydalo nakladatelství Domino, je prvotinou spisovatelky Alex Adamsové. Svým dílem autorka vzbudila rozruch po celém literárním světě a kniha se okamžitě stala bestsellerem. Nyní připravuje volné pokračování Rudý kůň, jež má vyjít na podzim letošního roku.

Než se v bytě Zoe Marshallové objevila tajemná nádoba s neznámým obsahem, žila tato třicetiletá vdova velmi průměrný, až nudný život. Práce uklízečky, kterou jiní honosně nazývali kosmetičkou podlahových krytin, jí vyhovovala, jelikož jí poskytla klid potřebný k přemýšlení, jak naložit se svou existencí. Nyní má však pocit, že blázní. Nechápe, jak se nádoba dostala do jejího dokonale zabezpečeného bytu. Místo, aby vniknutí do svého soukromí nahlásila na policii, začne chodit k psychoterapeutovi. Ten brzy pochopí, že není jen obyčejnou klientkou s psychickými problémy.

Zoe si povšimne, že od chvíle, kdy poprvé spatřila záhadnou nádobu, začínají lidé v jejím okolí nekontrolovatelně zvracet a následně umírat na nějakou vysoce nakažlivou chorobu, jež je pojmenována Bílý kůň. Virus záhy dobude celý svět a kvůli jeho řádění je lidstvo na prahu vyhynutí. Je možné, aby tajuplná nádoba, kterou má Zoe stále doma, byla novodobou Pandořinou skříňkou?

Přestože Alex Adams ve své knize zachycuje postapokalyptický svět velmi naturalisticky, používá k tomu vybrané, barvité výrazy, jež působí uměleckým dojmem. Za zmínku stojí autorčina schopnost neustále překvapovat, kdy zásadní zvraty bezděčně začlení do textu, jako by se nejednalo o nic podstatného. Dokáže vás šokovat na místech, kde byste vůbec žádné důležité události nečekali, čímž se jí daří udržovat vaši pozornost nepřetržitě.

Příběh Bílého koně se odehrává ve dvou rovinách, Tehdy a Teď, ale samotná kniha je rozdělena do tří částí, které se věnují různým úsekům cesty, jež musí hrdinka absolvovat. Autorka v nejvypjatějších momentech klouže z jedné roviny do druhé, a postupně nám odhaluje, co všechno předcházelo situaci, v níž se Zoe nyní nachází.

Adamsová vám navíc umožňuje Zoe poznat ještě ve chvíli, než ženu důsledky zákeřné nákazy poznamenaly, a podrobně tak sledovat, jak z ní velmi obtížné životní podmínky dělají jiného člověka. Z nerozhodné Zoe, která nemá žádný cíl a její život je pouhým přežíváním, se stane silná, odhodlaná žena, jež bojuje o svůj život do posledního dechu. Pod srdcem si totiž nese tajemství, které ji nutí nevzdat se.

Na druhé straně tu stojí postava nazývaná Švýcar, jehož budete od začátku s největší pravděpodobností ze srdce nenávidět. Jako by nestačilo, že Zoe musí čelit virové nákaze a zrádným výkyvům počasí, Švýcar se vehementně snaží zničit poslední střípky naděje, které jí zbyly. I tak bude hrdinka usilovat o zachování svého lidství a morálních hodnot, jež se ze světa začínají pomalu, ale jistě vytrácet.

Román Bílý kůň je plný zajímavých postav, které vás budou svou různorodostí bavit, přestože si pro ně autorka nepřipravila zrovna šťastný konec.

Trochu matoucí je linka věnovaná zmizelým kočkám, jejichž souvislost se smrtícím virem autorka vysvětlila pouze ničím nepodloženým osobním názorem hrdinky.  Je škoda, že nápad lépe nezapracovala do příběhu, aby bylo jasné, co tím chtěla říct.

Prvotina Alex Adamsové je spíše pro silnější povahy, jež spousta krve, rozkládající se mrtvoly nebo stvůry s kanibalskými sklony jen tak nerozhodí.  Přestože se tyto prvky dají ve svém žánru očekávat, autorka jim dává určitý nádech blízkosti, jako by se tohle všechno mohlo stát i vám, pokud by k něčemu podobnému došlo.

Po přečtení knihy si možná položíte otázku, zda byste v takové situaci raději chtěli zemřít se svými blízkými, anebo žít dál, sami ve světě, který je plný nebezpečí a lidských stvůr.

Ukázka z knihy

Vteřiny plynou. Minuty se loudají a hodiny se vlečou, jako by za sebou na řetězu táhly kouli. Za stromem číhá noc. Je stále tady, sleduje nás a vyčkává. Ve dvě probudím Lisu. Přeju si, abychom měly psa. Pes je ve střehu, i když spí.

„Broskvovou nebo jahodovou?“

„Broskvovou.“ Opře se zády o kmen. Napůl je tady u mě, zpola prodlévá v říši snů, kde je všechno pěkné.

Obávám se, že usne. Že to, co způsobilo onen výbuch, nás najde a lapne jako bezbranná koťata. Že to bude monstrum navlečené v lidské kůži, a moje instinkty mi nedovolí vidět pravdu. Avšak mysl vykoná poslední noční obhlídku a postupně mě odpojuje od sítě vědomí. Obavy jsou pro ty, kteří bdí. A tak se převalím na bok, zády se opřu o kmen stromu a dovolím duši zhasnout poslední světýlko. (str. 45)

Související knihy

Alex Adams

Domino, 2012