Na počátku knihy Hannibal před branami, kterou napsal vojenský historik Karel Richter a roku 2012 ji vydalo nakladatelství Epocha v edici Polozapomenuté války, se ocitáme ve společnosti muže jménem Hamilkar Barkas, což nebyl nikdo jiný než otec Hannibala Barkase. Po první punské válce, která pro Kartágo nedopadla vůbec slavně, vyvstal velký problém. Nezbyly finance na to, aby byli vyplaceni všichni žoldnéři, kteří se vrátili do Afriky a žádali svůj plat.

Nespokojená nesourodá skupina nájemných vojáků, mezi kterými byli například bojovníci z Řecka, Galie či Baleárských ostrovů, se začala bouřit. Později se k ní přidaly i místní kmeny. Kartágo bylo proti tak velké přesile bezmocné, jako poslední záchrana se jevil slavný velitel Hamilkar, milující Kartágo jako nic jiného na světě. Nemožné se nakonec stalo skutečností a Hamilkarovi se podařilo nad povstalci zvítězit.

Asi není pochyb o tom, kde se v Hannibalovi vzal jeho skvělý úsudek a brilantní strategické schopnosti. Samozřejmě je zdědil po svém otci. Čas tohoto výjimečného vojevůdce nastal v okamžiku, kdy v roce 221 před naším letopočtem zemřel Hamilkarův nástupce Hasdrubal. Hannibal se přes počáteční obtíže stal novým velitelem vojska, své povýšení pokřtil dobytím Hispánie, které právem vyděsilo Římany. Ti proto uzavřeli spojenectví s městem Saguntum.

Tato aliance pro změnu znepokojila Hannibala, chápajícího ji jako porušení dohody, kterou před lety Římané s Kartáginci uzavřeli. Sevřel Saguntum v obležení, dobyl jej a jeho obyvatele zmasakroval. Římský senát žádal Hannibalovo vydání, tomu však nebylo vyhověno, a tak roku 218 před naším letopočtem znovu začalo otevřené nepřátelství mezi Kartágem a Římem. Ještě téhož roku vyrazil Hannibal z Nového Kartága, jež leželo v dnešním Španělsku, s mocnou armádou (zahrnovala dokonce i válečné slony) a úmyslem překročit Pyreneje a Alpy. Tak začala druhá punská válka.

Poté, co Hannibal vpadl na Apeninský poloostrov, zahájil sérii bitev, ve kterých porazil hned několik římských vojsk. Zřejmě nejznámější je bitva u Trasimenského jezera a bitva u Cann. V obou těchto střetech se projevila bystrost Hannibalova rozumu, když dokázal přemoci výrazně početnější vojsko a proměnit římské legie v krvavá jatka. Tyto konflikty vyhrál Hannibal jako jednooký, o polovinu zraku přišel kvůli infekci.

Po bitvě u Cann měl Hannibal skvělou příležitost dobýt tolik nenáviděný Řím. Před naléhavými žádostmi svých podřízených dal však přednost rozumu (neměl potřebný počet vojáků ani obléhací stroje, které by na dobytí tak velkého města potřeboval), což se mu nakonec stalo osudným…

Jak jsem již uvedla, autorem knihy Hannibal před branami je vojenský historik PhDr. Karel Richter, CSc., který vystudoval pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a Vojenskou akademii v Brně a v Bratislavě. Je autorem a spoluautorem více než třiceti knih, mezi které patří například tituly Přes krvavé řeky, Apokalypsa v Karpatech, Hranice placená krví nebo Dobyvatel světa.

Autorova kniha o kartaginském dobyvateli je strhujícím popisem krvavých bojů Kartága s Římem. Věcné popisy se v ní střídají s téměř románovými částmi, které činí text čtivějším a napínavějším. Zajímavé jsou i citace z díla Salambo, pocházejícího z pera Gustava Flauberta, jež popisuje vzpouru žoldnéřů proti Kartágu.

I když jsem z přednášek o historii starověku věděla, jak neslavný byl Hannibalův osud, přesto jsem se do knihy začetla se zatajeným dechem, jako by snad moje nadšení mohlo přepsat historii. Velmi jsem ocenila i četné ilustrace a mapy, které text doprovázely a díky kterým, v případě map, byla usnadněna orientace v zeměpisných názvech.

Knihu Hannibal před branami (jde o český překlad známého latinského pořekadla „Hannibal ante portas“, které naráží na událost v druhé punské válce, kdy se Hannibal se svým vojskem přiblížil až k Římu) mohu doporučit všem zájemcům o starověkou historii, kteří chtějí mít v rukou poutavou knihu, jež zároveň pobaví i poučí.

Související knihy

Richter, Karel

Epocha, 2012