I neschopnost najít společnou řeč je třeba brát s nadhledem a humorem, jak to činí ve svých knihách Ivan Kraus (* 1939), herec, scénárista, loutkář, spisovatel, fejetonista a povídkář. Třeba v příběhu příznačně nazvaném Kůň nežere okurkový salát, který vydalo v dubnu nakladatelství Academia. To průběžně vydává Krausovy texty, ať již ty dříve vydané v exilových nakladatelstvích, nebo ty nové. Všem dopřává jednotný, a tedy i rychle rozeznatelný kabátek s ilustrací Adolfa Borna na obálce. Ač zmíněný mistr barev již před rokem opustil zemskou pouť, přesto i letošní novinka jeho obrázek nepostrádá…

Tentokrát Ivan Kraus nepřináší jen aforismy či satirické politické komentáře (Mezinárodní polibky), ale vypráví příběh emigranta, který se po letech působení v zahraničí na čas vrací po revoluci zpět do vlasti. A v malém městečku je svědkem nelehkého přerodu totalitou svázaných lidí ve svobodné, ale také zodpovědné občany. Před jeho očima defilují popelář, starosta, místní policista, hostinský, bývalá číšnice, inženýr, mechanik, učitelka, pošťačka, novinář a další místní figurky. Každý se s novými možnostmi vypořádává po svém a pozorující doktor filozofie se zase musí vyrovnat se svým rozčarováním z nich. A aniž by si to uvědomoval, postupně od sousedů přijímá jejich návyky, zejména od svého domácího – popeláře –, které mu z počátku lezly na nervy.

Každá z kapitol je psaná s humorem a ironií Krausovy tolik vlastní. Zároveň si však z lidí „nestřílí“, nechce je shodit, ale píše s pochopením pro jejich nedostatky.

Například, když píše o novináři:

V tu chvíli si uvědomil, že i demokracie má své nedostatky. Zmínka o lidském právu ho mátla. Byl ochoten se za práva brát ve svých článcích, ale nebyl připraven na to, že je někdo bude také vyžadovat v domě.  (str. 59)

O tom, že se nikdy nebudeme schopni domluvit:

Bylo mu, jako kdyby mu někdo náhle zatelefonoval a oznámil, že kůň nežere okurkový salát. Věta zněla jako vtip, ale možná, že vynálezce telefonu tušil, že se lidi stejně nikdy nedomluví.  (str. 98)

Ale i tak vkládá do myšlenek svého protagonisty aforismy:

Popis vesmíru je snazší než popis ženy. (str. 146)

…a moudré myšlenky, z nichž každý snadno pochopí, že žádný přerod se nemůže uskutečnit v okamžiku:

„…Ten houser…“ rozkašlal se mechanik, „vzpomíná na svobodu. Už ji nezažil, ale má ji v sobě. Protože tyhle věci se neztrácejí ani nezapomenou. Je to v něm, jako je to v nás, i když jsme to už pořádně nezažili, protože jsme žádnou svobodu nepoznali kvůli těm lumpům, co nám ji vzali.“ (str. 194)

Zkrátka a dobře, v zatím poslední u nás vydané Krausově knize najdete vše, co jste v jeho knihách zvyklí nacházet, především tedy kvalitní četbu, která rozesměje, ukáže na naše vlastní nedostatky, ale současně i zahřeje u srdce. Pokud vyhledáváte knihy, které vás opravdu potěší, pak sérii knih Ivana Krause z nakladatelství Academia nemůžete minout!

Související knihy

Kraus, Ivan

Academia, 2017