V této knize se střídají autorčiny představy o životě na hraně – na jedné straně myšlenky na sebevraždu a na straně druhé skutečnost, že život je krásný. Je psána ve formě deníkových záznamů, které zprvu neměl nikdo číst; dostává se vám tak do rukou materiál nejniternějších představ o světě, v němž žijeme. Najdete v ní jednoduché náměty k zamyšlení, které působí rovněž motivačně. Dále autorka popisuje boj s dosud nevyléčitelnou nemocí – hraniční poruchou osobnosti, o které se dozvěděla v průběhu života a s níž musí žít. Je to náhled na svět z jiného úhlu, od člověka, který má odlišné prožívání a v obyčejné realitě se snaží najít to nejlepší pro sebe i pro druhé. Kniha oslovuje čtenáře s podobnými problémy, s podobným trápením, je i radou pro „nepostiženého“ člověka, kterému umožňuje prožívat svět plněji a s bdělostí. Určitě je pro čtenáře správnou volbou, protože v ní každý najde svůj osud.