Leoš Vala ve svých povídkách využívá ojedinělých zkušeností z českých pohraničních hvozdů. Jako lesník působil třicet let na Šumavě a poté dalších třicet let v Krušných horách a na severu Čech. Měl tak možnost důvěrně poznat každé zákoutí těchto krajin, starousedlíky i mnoho dalších lidí, kteří tyto revíry navštěvovali ze všech koutů Československa.
Vypravěčský dar mu umožnil zaznamenat jedinečné životní a myslivecké příběhy, atmosféru osamělých lovů i posledních lečí. Hlavního hrdinu v nich zpravidla představuje člověk v lesnické uniformě, myslivec, příroda a les. Nechybí ani něžné pohlaví. I ve svých devadesáti letech adeptům myslivosti Leoš Vala věrohodně a s humorem vypráví, proč si myslivci připíjejí levou rukou, pravá se může věnovat tomu důležitějšímu, třeba bohyni lovu Dianě.