Devět bylo Múz ve starém Řecku, devět nebes rozlišovali v pradávné Číně, devátý Notýsek se zrodil z pera nestárnoucího spisovatele, hudebního skladatele, klavírního virtuosa a pedagoga Ilji Hurníka. Jako by pramen jeho prozaických miniatur byl nevyčerpatelný… Tentokrát sudičky přisoudily jeho devátému Notýsku okrovou barvu. S ní se zvláště nápadně snoubí autorův suchý anglický humor. Čtenář se tak dozví, jak si císař Rudolf II. neuměl poradit s nesmrtelností, proč andělé nemají smysl pro humor a nejsou schopni hlasitého smíchu, jak Hurníkovi milovaní Slezané objevili Ameriku či jak vypadá správný „vědecký“ rozbor hudby animální („Zoolog zůstane bezradný nad slepicí. Napovíme mu: Začínající kokoko je předtaktí v triole, po něm dramatický skok na těžkou dobu: Kdááák.“). Zvláštní polohu zde tentokrát zaujímá autorova pozornost filologii: tomu odpovídají např. zkoumání parazitních projevů v řečnických vystoupeních, zamyšlení nad posláním zdrobnělin v češtině či vyprávění o bezuzdném řádění slabiky ne. Milovníci Hurníkových příběhů s Sherlockem Holmesem se zase dozví, proč se slavný detektiv nestal majitelem stradivárek.