Tereza Límanová ve svém prozaickém autobiografickém debutu zpřítomňuje zážitky hrdinky, která nabývá určujících životních zkušeností skrze postupné sbližování s tajuplnou existencí jednoho starobylého pražského domu a jeho obyvatel. Pozornou drobnokresbou prvotních vjemů a dojmů Límanová evokuje neporovnatelnou intenzitu raného prociťování skutečnosti.