Nakladatelství Argo je známé vydáváním anglofonních spisovatelů. Ty představuje v edicích AAA a v edici Jiný jih, která čtenářům zpřístupňuje americké jižanské autory. A právě v edici Jiný jih vyšla i kniha Vysvobození (Deliverance, 1970), která se u nás na pultech knihkupectví objevila 2. května 2011. Kniha dostala pro svou českou verzi krásný svěží kabát ve formě příjemně ladícího přebalu. Formát knihy je veliký akorát do ruky a není nijak těžký, což je ocenitelná výhoda.
Knihu jsem si vypůjčila jako jednu z mnoha týkajících se druhé světové války. Narozdíl od mnoha ostatních je kniha napsána formou rozhovoru mezi starou ženou a dítětem, kterým kdysi byla. Zařadila bych ji mezi knihy „ pro náročnější čtenáře“. Rozhodně knihu nejde přečíst bez hlubšího zamyšlení nad tím, kdo právě promluvil a ke komu je odpověď směrována. Zpočátku mi dělalo problém začlenit promlouvající postavy do celkového děje knihy.
Otřesné svědectví na téma vyhlazovacích táborů zprostředkované rozhovorem mezi dcerou Helgou a její matkou . Matka – bývalá členka SS opustila své děti, aby se mohla věnovat své službě v SS. Dceři byly teprve čtyři roky a její bratr byl ještě úplně maličký.
V knihovně mě zaujal název knihy a čtení z prostředí harému na mě působilo vždy tajemně, proto jsem neváhala ani chvilku a knihu si vypůjčila. Přečetla jsem ji jedním dechem.
I ten, kdo se nesetkal se jmény sester Brontëových, bude znát alespoň jméno hrdinky slavného románu jedné z nich – Jany Eyrové. Román Chuť soužení se zabývá životními osudy všech sourozenců Brontëových a s chutí se do něj začtou i ti, kterým jména autorek nejsou známá.
Mrazící, pohlcující, hrůzostrašné, svírající a především před budoucností varující čtivo čtenářům připravil britský spisovatel japonského původu Kazuo Ishiguro. Když knihu Nepouštěj mě v roce 2005 vydával, nemohl ani tušit, že o pět let později bude silný příběh jeho hrdinů zfilmován. A přece se tak stalo. Mark Romanek se minulý rok zasloužil o stejnojmenný film, který knihu ve světě pomohl proslavit ještě víc.
Jak uvádí sám autor a zároveň i nakladatel Josef „Pepson“ Snětivý, román Ženy s krátkými nehty je již sedmým zářezem na jeho spisovatelské pažbě. Jak hluboko se asi zařízne do myslí čtenářů?
Nedávno vyšla kniha oblíbené spisovatelky a scénáristky Haliny Pawlowské s poněkud záhadným názvem – Ještě že nejsem papež. Podle anotací se má jednat o sbírku humorných povídek a fejetonů. Co ale lze v knize skutečně najít?
V Japonsku již v roce 1987, u nás až v roce 2002. O čem je řeč? O vydání knihy Norské dřevo, která byla jednou z těch, jež v zemi svého původu způsobily pořádný poprask, a sám autor se okamžitě stal tak slavným, až byl donucen odstěhovat se na nějakou dobu pryč z Japonska.
Lékaři se ve své praxi setkali s celou řadou těžce uvěřitelných případů. Příběhy z lékařského prostředí mě vždy lákaly, tak jsem si v knihovně vypůjčila knihu Žena, která spolkla zubní kartáček. Skládá se z krátkých bizarních případů, které se zakládají na skutečných událostech.
