Nakladatelství Host vydalo v květnu letošního roku knihu Julek Fučík – věčně živý! Jde o sborník příspěvků z odborné konference, které analyzují život tohoto novináře z různých úhlů pohledu.

Publikace rozhodně není určena někomu, kdo nemá základní znalosti historie a života Fučíka. V knize nejsou fakta o tomto novináři uvedena v úvodu, jsou jen součástí protokolu z výslechů. Co byste měli vědět, než se do této knihy pustíte? Julius Fučík byl český novinář, politik a překladatel. Byl členem komunistické strany a redaktorem i šéfredaktorem Rudého práva. V období první republiky podnikal několik cest do Sovětského svazu a psal z nich ideologií značně poznamenané reportáže. V roce 1938 se oženil s Augustou Kodeřicovou, která je dnes známá jako Gusta Fučíková. Za druhé světové války se zapojil do komunistického protiněmeckého odboje. V roce 1942 byl zatčen a rok později popraven. O těchto faktech není pochyb. Na mnoha jiných se však historici nemohou shodnout a právě těm se věnuje nově vydaná publikace.

Je Fučík skutečně autorem Reportáže psané na oprátce? Zradil své soudruhy z komunistické strany? Vyzradil je nacistům? Stal se konfidentem, nebo to jen hrál a spolustraníky chránil? Kdy mluvil pravdu? Když psal Reportáž? Nebo pravdu najdeme v zápisech z jeho výslechů? Proč se nedochovaly kompletní? Kdo a z jakých důvodů některé části zlikvidoval?

Komunisté se po roce 1948 snažili udělat z Fučíka hrdinu bez jediné pihy na kráse. I mezi nimi se však našli tací, kteří věřili, že své soukmenovce při výsleších zradil a kolaboroval. ‚Světce‘ v něm rozhodně neviděli. Nicméně strana potřebovala k někomu vzhlížet a rozhodla se Fučíka glorifikovat, a tak to, jak se to stalo ve skutečnosti, bylo nepodstatné. Jeho zastánci pomalu ale jistě zlikvidovali většinu záznamů, které byly dvojznačné. Dnes tedy nevíme jistě téměř nic. Proto se historici snaží analyzovat záznamy a prameny, které zbyly, a odvodit, jak to pravděpodobně bylo. Tak tedy vznikla tato kniha.
Najdete v ní rozbory Fučíkových výslechů, protokolů a některých částí Reportáže. Autoři se zabývali také jeho životem po životě. Tím, jak jej prezentovali komunisté po roce 1948, jak jeho odkaz využili v ideologii, i tím, jaký vztah měl on sám ke komunistickému světonázoru a Sovětskému svazu. Nechybí ani výpovědi jeho manželky Gusty.

Kniha není určena široké veřejnosti, patří do rukou spíše odbornějšímu a historicky poučenému publiku. A i když je úzce zaměřená na jednu konkrétní osobnost českých dějin, rozhodně obsahuje myšlenky, které jsou platné i obecně. Například mě osobně zaujal fakt, že Julius Fučík, který na sovětských vězeních viděl jen samá pozitiva a hodnotil je jako dobrý nástroj převýchovy, zemřel ve vězení fašistickém. Jeden totalitní režim uctíval, druhý jej nechal popravit. Oba zacházely se svými odpůrci stejně surově a se stejnou lhostejností je popravovaly.

Související knihy

Host, 2012