Čtení ke kávě: Proč rád nakupuji u živých prodavačů (Michal Vaněček)

Proč rád nakupuji u živých prodavačů

18.10.2022 Michal Vaněček Bez komentáře

Dnešní doba závislá na internetu nám přináší úsporu času, pohodlí a komfort zařizování věcí z pohodlí domova. Na druhé straně nás ochuzuje o kontakt s lidmi. V kamenných obchodech nás totiž může potkat spousta legrace…

Dnešní doba je hektická a lidé se snaží šetřit čas, kde se dá. Většina z nás nakupuje na internetu a nechá si zboží doručit až pod nos. Čím více se vytrácí kontakt s živými prodavači v kamenných obchodech, tím raději u nich nakupuji. Stále miluji takové krámky, jako je železářství, kam mohu přijít s beztvarou představou a pronesu: „Víte, potřebuju připojit hadici někam a potřebuju takovej ten, aby to pasovalo dohromady.“ Prodavač někam odkvačí, přehrabuje se ve skladu a po chvíli mi přinese přesně to, co potřebuji. Moderní supermarkety obsahují sice rovněž prodavače, ale často z nich mívám pocit, že mi vůbec s ničím neporadí, protože mají co dělat, aby nezabloudili mezi regály, kde se prodává zboží, kterému oni vůbec nerozumí. Kromě toho tam nejsou proto, aby radili někomu, jako jsem já, protože musejí tahat bedny do těch regálů. A mimoto zastávám názor, že při procesu prodej-koupě má být legrace. Někdy stačí vnímavému prodavači slabá narážka, kterou je schopen uchopit a rozvinout. Pokud má ten smysl a vlohy a není to blb.
Máme chalupu u městečka, kde je vynikající uzenářství a jídelna. S manželkou máme již léta oblíbený rituál: o sobotním ránu vyrážíme na drštkovou polévku a ovar. Na snídani. Jídlo se dá sníst na místě nebo si ho nechat zabalit s sebou, pro případ, že by se strávník rozhodl snídat ještě vícekrát během dne. Jídelna disponuje i doplňkovým sortimentem, do něhož patří i velká balení olivových olejů v kanystrech. Menších, větších i rozmanitě různých. Letos se nám urodilo tolik rajčat, že jsme se rozhodli je sušit a nakládat do oleje. Výhodný nákup s množstevní cenou se nám zdál příznivým.
„Támhle ten olej, prosím,“ ukázal jsem na regál. A zcela instinktivně a bez rozmýšlení jsem dodal, jako při jiných obvyklých objednávkách: „Dáme si to tady.“
Paní za pultem nehnula brvou a jen pokrčila rameny: „Není problém, donesu vám dvě misky.“ Upřeně mne pozorovala a já se snažil udržet vážnou tvář, když jsem souhlasně přikývl. „A…,“ dodala vzápětí, „nebudete to chtít aspoň trochu přihřát?“
A to už jsem nedal. Vyprskl jsem smíchy a se mnou několik lidí u stolků, kteří se zrovna chystali polknout lžíci drštkové polévky.
Paní nevypadla ani na chvilku z role a se zcela vážnou tváří mne pozorovala.
„Dám si k tomu aspoň rohlíček,“ poznamenal jsem a přemáhal nezvladatelný záchvat smíchu, „dva litry oleje nalačno je moc.“ Ale pak už jsem se totálně odboural. A se mnou celá jídelna. Atmosféra v jídelně poskočila na zcela jinou úroveň a věřím, že těm lidem vydržela dobrá nálada minimálně po zbytek dne. Jedna paní začala bouchat kuckajícího manžela usilovně do zad a spílala mu u toho, že je vůl. To rovněž přispělo k všeobecnému veselí, protože pán se začal bránit argumenty týkajícími se trochu nehezky její matky. Paní přešla do ofenzívy, začala hovořit cosi o jeho matce a o to víc jej mlátila do zad, přestože nebezpečí zadušení již zjevně pominulo. Odešel jsem domů s olejem a s dobrou náladou.
Proto rád chodím nakupovat k živým prodavačům. V životě má být totiž sranda. Smutnej je totiž někdy sám o sobě až až.

Michal Vaněček

Autor je tak trochu zvláštní člověk několika profesí. Je už 31 let ředitelem IT společnosti. Vede nadaci, která vydává knihy o pacientech, pro pacienty a podobné knihy, které nejsou komerčně zaměřeny. A kromě toho píše knihy pro děti, mládež i pro dospělé. K jeho nejúspěšnějším knihám patří encyklopedie Velká kniha správného Čecha a román Mlýn. S výtvarníkem Vaškem Rážem tvoří kreslené vtipy. Celou jeho obsáhlou tvorbu můžete najít na jeho webu.