Román Amelia chce zůstat nad vodou, jehož autorkou je Valentina Ferrari, vydalo nakladatelství Metafora. Jde o příběh téměř třicetileté ženy, která hledá samu sebe.

Amelia považuje svůj život za katastrofální. Její plat je minimální, ačkoli vystudovala žurnalistiku a více než rok pracuje pro hipsterský online magazín. Navíc jí hrozí, že dostane výpověď, pokud do týdne nenapíše článek o nákladu gumových hraček, které se ztratily v oceánu. Večery a noci tráví roznášením piva v baru, aby si tak alespoň něco málo přivydělala ke svému bídnému platu. A navíc žije u rodičů ve sklepě, aby minimalizovala své životní náklady. Teď si možná někteří z vás kladou otázku, proč ve sklepě? Copak nikdy neměla svůj dětský pokoj, do kterého by se mohla vrátit? Měla, ale kdyby se vrátila do bytu rodičů, přišla by o své soukromí. Sklep pro ni tedy byl dobrou alternativou. Ovšem takhle si svůj život na prahu třicítky rozhodně nepředstavovala. 

Všechny příšerné dny musí jednou skončit. (str. 28)

Amelia se nemůže zbavit pocitu, že nikam nesměřuje, že jen nečinně stojí na místě. Je ztracená a zranitelná. Bojuje s úzkostmi a je nespokojená sama se sebou. Pocítí ještě někdy naději na lepší život? Vždyť bývala pilnou a zodpovědnou dívkou. Nikdy nevybočovala ze zajetých kolejí a mezi přáteli byla oblíbená.

Měla pocit, že všechno udělala tak, jak měla, a nedokázala pochopit, kdy a proč ji život zradil. (str. 35)

Nejspíš se vám zdá, že kniha v sobě ukrývá poměrně depresivní vyprávění. Ale není tomu tak. Všichni někdy bojujeme s temnými stránkami života a marně vyhlížíme lepší zítřky. A Amelia má momentálně plnou hlavu svých existenčních selhání a nedokáže se soustředit na nic jiného. Ale nebojte se, nehodlá se vzdát. Celý příběh je zamyšlením nad tím, co obnáší společensky akceptovatelný život třicetileté ženy. Co když společenská očekávání nejsou naplněna? Jak se má Amelia se svými životními nezdary vypořádat? Už by přece měla mít manžela, zázemí (minimálně dům a auto) a ideálně dvě děti!

Život se neustále mění, nemůžeš si ho předem naplánovat. (str. 88)

Už jsem zmínila, že Amelia má na napsání článku týden, respektive sedm dní. A líbí se mi, jak autorka pojala rozvržení jednotlivých kapitol. Jsou odpočtem dnů, které jí zbývají do odevzdání dechberoucího článku o gumových kachničkách. A také do třicátých narozenin. Tedy co den, to jedna kapitola – vyprávění je rozděleno do sedmi kapitol. Valentina Ferrari čtenářům celou dobu nenápadně připomíná, že se blíží rozhodující okamžik, který udá směr dalšího života hlavní hrdinky. Dokáže článek sepsat? A jaké změny ji čekají? Je možné se na ně připravit za pouhý týden, když to nedokázala za celý svůj dosavadní život?

Kompromisy jsou dobré, jen dokud nezačnou člověka brzdit. (str. 162)

Ráda bych zdůraznila, že v této knize je nutné číst i tzv. mezi řádky. Některá důležitá témata jsou spíše naznačena, než podrobně rozebrána. Takže je hlavně na vás, čtenářích, co vše si dokážete odnést. Ale hlavní pointa by vám uniknout neměla: všichni potřebujeme mít v životě něco, co nás vždy udrží nad vodou. Jedině tak můžeme všemi problémy proplout po vzoru gumových kachniček. A teď je ten správný čas pochválit obálku. Pointu totiž vystihuje dokonale.

Chcete si odpočinout od zaláskovaných příběhů a máte chuť na vyprávění, ve kterém se hlavní hrdinka snaží uspořádat své životní priority, porazit vnitřní démony a ustát nátlaky okolí související s tím, že je ženou v plodném věku? Pak je tato kniha dobrou volbou.

Související knihy

Ferrari, Valentina

Metafora, 2022