Čtení ke kávě: Veselý strom (Martin Patřičný)

Veselý strom

18.2.2022 Martin Patřičný Bez komentáře

Například buk může být nádherný, vysoký, vznešený a starý i tři sta let.

Kdysi, když jsem psal o Buku – bucích, kluci jako buci – knížku, dal jsem do ní i humor.
A zatímco tohle píšu… Už delší čas se nějak neukazuje sluníčko, ponuro je a to je pro srandu ten pravý čas!
Bylo jednou jedno prkýnko na krájení…
To je další buková věc denní potřeby. Jsou i větší prkýnka i špalky i tzv. štoky na sekání masa, ale zůstaňme u těch prkýnek. Jedno jsme mívali jako děti a hádali jsme se o něj, mělo místo držátka kuchtíka, bylo částečně vyřezané a vyryté.
A dnes, kdy chlapi v hospodě už nehovoří o ženách, sportu a politice, ale o vaření, přichystali jsme i my jeden nový a báječný recept, abychom byli cool, zkrátka in, víte?

Bukový steak na houbách.

Takže – kus buku pěkně od prostředka, od dřeně, vyřízneme a přes noc naložíme do kořeněného nálevu. Ráno vyjmeme, opláchneme a osušíme. Potom důkladně naklepáváme z obou stran a necháme 5 min. odpočinout. Připravíme si pánev, zpěníme cibulku, přisypeme půl hrsti suchých hub a steak prudce osmahneme. A potom podlijeme a dusíme na mírném ohni. Jestli jste dočetli až sem a nepochopili, že je to humor, přímo satira, dobře vám tak, dejte si místo steaku bukvice.
Podáváme na nahřátých talířích s vymytým mozkem a brusinkami.
Tak dobrou chuť!

Pranostika – předpověď počasí:

Bude-li zima teplá neb studená, seznáš takto: na den Všech svatých jdi hned do lesa, kde najdeš dřevo čerstvé bukové, z toho vezmeš znamení jisté tvé. Utni třísku, bude-li uvnitř suchá, tehdy zima nastane teplá. Pakli vlhká ta tříska vyňatá, věz, že studená bude zima ta.

Že byste chtěli ještě jednu humoresku? Tak dobře.

Ta dávná pověst o větvích tu jistě nesmí chybět:

Na tu událost v Bukovarech jistě nikdo nezapomene! Tu noc o sv. Jánu a Marušky Kudeříkové se vzbouřily bukové větve. Otřásly se a odešly přes záhon ponožek do měst. Jedna šla napřed a lovila pro obživu pyl. Některé z větví i letěly, tři dokonce pluly na pluhu a jedna si pořídila kolobrndu. Cesta se pletla a ukazatele byly obráceně, jako v Československu v srpnu 68. A co ve městě urobily? K čemu se chystaly? Ve městě si každá hned ochočila úředníka. A jak se jim dívaly do očí a hrabaly v kapsách, úředníci vytáhli vreckové nožíky a vyřezávali do větví další a další zákony, až už se v nich nakonec nikdo nevyznal. Tolik bylo těch zákonů, že už ani politikové nevěděli, co se vlastně smí a co ne. Ale dál podávali návrhy na další zákony a novelizace těch zákonů a potom už nikdo nevěděl ani, co je dobré a co ne. Větve vypadaly jako tetované kraslice na hniličku. Ale potom, potom se opuštění bukové, vlastně kmeny, dohodly s náčelníkem větrem a vítr je zaslechl a přišel. Nejdřív jako vánek kroužil kolem větví a obtáčel je tak, že větve chytly švunk, dostaly se do aifru a vymetly to všechno na jednu hromadu… Jenže nikdo neví kam. Jen bukové Párátko se Sirkou žily na hromádce a hromadily si spolu.

A to je pro dnešek všechno. Jsou lidi, kteří když vtip nepochopí, zanevřou na jeho autora a jmenují ho blbcem. Pro ty mám dobrou zprávu:
Myslím, že jsem za tu knížku o Bucích ani nedostal zaplaceno. A tolik práce s tím bylo!

Martin Patřičný

Autor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J. Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebi, Patřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR. Autorovi nedávno vyšla nová kniha Akord a jiskry.