Další desatero dobrého života

Patricny_Dalsi desatero dobreho zivota
Tohle je zvláštní druh fejetonu, je-li to vůbec on. Pokud není, co to je? A ještě začíná otázkou: Kdybych byl bytový architekt, jaké bych měl asi desatero?

Kdybych byl bytový architekt, co bych dodržoval?

  1. Poslouchej svého klienta.
  2. Pochop, co zařizuješ a k čemu to bude sloužit.
  3. Hlavní je zdraví – a začíná to tím „duševním“.
  4. Používej jenom přírodní materiály.
  5. Nemusí být všechno hned.
  6. Nejlepší topení je oheň.
  7. Stůl má mít trnože.
  8. Do ložnice se nechodí jen spát.
  9. Děti potřebují pracovní kout.
  10. Starší lidi se musejí hýbat.

Důvodová zpráva:

1. Nejlépe pro klienta: Ať si zařídí interiér sám, já budu jen konzultant a pozorovatel. Můžu něco říct o ergonometrii a častých chybách. Protože… Kdo je ten klient? Jak žije? Jak dlouho je denně venku, v přírodě? Nebo sedí každý den 8 a víc hodin u počítače a na židli při náročných jednáních? Co je to za nesmysl, mluvit o interiéru bez paní a pána a bez adresy?

2. Co je to domov? Přece dřevo! Netřeba přírodu milovat, můžete se jí i bát, ale důležité je, že jsme až do minulého století žili v ní, uprostřed ní. Myslíte, že to ze sebe můžete jen tak setřást? Bez ztráty kytičky?

3. Nové zprávy z oblasti covidu? Jen očkování. Náhubky. O tom ostatním se mlčí. To ostatní je způsob života, radost z něj, sebepoškozování jen občas a s mírou, vymítání strachu, víra v dobro jsoucí i budoucí, slušnost a sranda! Smích. Právé to „ostatní“ je důležité a někdy těžké, protože právě „psychika“ obstarává ty protilátky, imunitu. Psychika je nejlepší protilátka! To nejjednodušší, kde se dá něco začít měnit, je u sebe doma. Sterilní a inertní prostředí – pro koho je? Děti vám udělají doma výstavu každý týden, každý čtvrtek vernisáž. Téma? Co mě potkalo v lese, na louce, u rybníka. Ne, na mobilu ne! Květiny si vybírejte a kupujte sami a mluvte s nimi. Prý to funguje. Co si vypěstujete na balkoně, je k nezaplacení.

4. Je třeba nějaký komentář? Bohužel jsme už tak daleko, že asi ano. Takže – trpíte stresem? Nespavostí? Bolesti hlavy? A nevíte proč? Tak zkuste tohle: přebudujte si hnízdo. Městské bydlení by mělo přírodu alespoň připomínat, na dotek, pohled. Statisíce let lidi uprostřed přírody (nebezpečně) žili. Člověk nemůže opustit přírodu, jinak si to zkrátka „odsere“. Haptický počitek – zní to složitě, ale znamená to potěšení z dotyku. I sedláci šetrní dávali nejlepším koňům dřevěnou podlahu! Důležitá je i vůně. Neošetřené dřevo je voňavé dřevo, ano, dá to práci, ale někomu to možná za to stojí. A barvy! Kromě zelené a modré (obloha) má dřevo všechny barvy tlumené, uklidňující…

5. Když jsem byl dítě, stavěli jsme si s bratry vesničku, často i několik hodin, tak od nás rodiče měli klid. Nikdy jsme ji nedostavěli a jako „už velký“ jsem pochopil, že důležitá byla ta hra, ten proces stavění. Haló, paní a páni, nespěchejte, není třeba mít všechno hned, i to zařizování má své plus a jediní směrodatní kritikové jste vy. Žádní architekti, interiéroví specialisté, žádní redaktoři módních časopisů… nikdo – jen vy.

6. Možná pro někoho je dobré dálkové topení, tepelné čerpadlo – asi to jinak nejde. Ale nejlepší teplo je oheň. Stačí se podívat jak jsme tisíce let žili, generace za generací, jak jsme se ohřívali. Díky ohni se nahá opice stala nejmocnější na zemi – měla světlo, teplo, zbraň. A myslí si někdo, že se tohle může za padesát let obrátit? Změnit? Že lidi jsou za tři čtyři generace jiní? Dům bez komína nechápu… Oheň třeba jen na chatě? Ne, jen elektrogrily! Tak co zapálit alespoň svíčku!

7. Stůl byl a někde ještě je král místnosti. U stolu jíme, pijeme, děláme úkoly, bilancujeme a tančíme na něm nahoře bez… U stolu se setkáváme a pokládáme na něj ruce. Sedíme u stolu a někdy dost dlouho… A pokud má stůl trnože, můžete měnit svou polohu i vsedě. Jen tím, že zvednete nohy a máte je kam dát. Proto jsou u starších stolů právě trnože opotřebené jako první.

8. Jestli čekáte nějaké speciální žíněnky na dovádění podle Kamasutry, tak ne. Vodní matrace apod., to všechno už tu bylo a jsou o tom celé knihovny.Tam, kam uléhám k spánku, potřebuju ona tři T – teplo, ticho, tma – pro pocit bezpečí a odpočinek. Postel nemá být uprostřed místnosti, místo na spaní bylo vždycky doupě, má být ohraničená alespoň ze dvou stran. I nebesa měla svůj smysl…

9. Vidím, jak holčičky myjí či přebalují panenky a ukládají je k spánku – a kluci co? Je lepší dát jim do ruky nářadí, šroubovák, kleště než věci úplně hotové a pracovní stolek je nad samopal. Ale všechny děti zalézají, ukrývají se, staví iglú či bunkry a potřebují mít, kam se schovat. Všichni to potřebujeme. Zalistujte ve starém dobrém Čapkovi Karlovi nebo nahlédněte do Vaculíka – Jak se dělá chlapec.

10. Hlavně nic přízemního! Žádné úvahy typu „až budu starý, budu chtít své pohodlí“. Naopak! Dokud se pohybuju, žiju. Žiju, dokud tu mám co dělat. Hotovo.

Tři T pro psychické zdraví – co potřebujeme: teplo, ticho, tma. A dřevo jako bonus!
Lítáme do vesmíru a pořád málo toho víme sami o sobě. Nevíme ani, proč spíme.


Martin Patřičný

Martin PatricnyAutor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J.  Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebiPatřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR. Autorovi nedávno vyšla nová kniha Akord a jiskry.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeJako v nebi

Patřičný, Martin

Agentura KRIGL, 2012

zobrazit info o knizePracujeme se dřevem
Základní příručka

Martin Patřičný

Grada, 2010

zobrazit info o knizeVelká kniha o dřevě

Patřičný, Martin

Universum, 2019

zobrazit info o knizeVšecky krásy dřeva
Patřičný, Martin

Grada, 2014

zobrazit info o knizeKus dřeva ze stromu poznání

Patřičný, Martin - Ludvík, Bedřich

Edice České televize, 2011

zobrazit info o knizePatřičná čítanka

Patřičný, Martin

Jonathan Livingston, 2014

zobrazit info o knizeAkord a jiskry
Povídky

Patřičný, Martin

Brána, 2021

zobrazit info o knizePatřičný. Monografie

Patřičný, Martin

Jonathan Livingston, 2014

zobrazit info o knizeTajemství dřeva

Patřičný, Martin

ISMC Bohemia, 2018

Napsat komentář