Děj fiktivního románu Johna Donoghuea s názvem Osvětim. Šachy se smrtí se odehrává v reálných kulisách Osvětimi, přesněji jejího pobočného pracovního tábora Monovice v roce 1944, ale také v roce 1962 v Amsterodamu na šachovém turnaji.

V Amsterodamu se totiž setkávají „staří známí“: bývalý důstojník SS Paul Meissner a bývalý vězeň, francouzský Žid Emil Clément. Emil jako účastník šachového turnaje se hned v prvním kole soutěže musí utkat s německým předválečným mistrem této hry Wilhelmem Schweningerem. Clément razí heslo, že neexistuje dobrý Němec, a Wilhelm, který válku prožil v kanceláři, má v sobě ještě stále pocit nadřazené rasy.

Právě setkání těchto dvou šachistů s Paulem Meissnerem, nyní knězem, vyprovokuje oživení vzpomínek na jiný turnaj, v němž šlo o životy.

Román nepřichází ani tak s autentickým svědectvím o životě za dráty (otevřeně naopak přiznává, že jde o příběh vymyšlený), ale přináší otázku odpuštění. Byli Židé po válce schopni odpustit svým věznitelům? Děj vlastně sleduje jen dva šachové turnaje (v Osvětimi a v Amsterodamu), ale otvírá především filosofické a psychologické otázky. Přináší debaty o odpuštění, nabízí možnost nahlédnout do prožívání těch druhých, pochopení pro navždy poznamenané duše těch, kteří Osvětimí prošli, ztratili tu své blízké a navzdory všemu přežili. Ale i ti zlí Němci ztratili své blízké, především však vlastní důstojnost, a musí proto odpustit sami sobě, aby mohli žít dál. Soudy a tresty totiž nedokáží vinu sejmout, na duši tíha zůstává…

John Donoghue vypráví svižně, čtivě, ale současně jde do hloubky. Jeho příběh vypovídá o zraněních, o naději a odpuštění, vyrovnání se se svojí vlastní minulostí.

„Jedno jsem ale pochopil. Odpuštění je neoddělitelně spojeno s nadějí. Pokud člověk nedokáže doufat, nedokáže ani odpustit…“ (str. 245)

Ne, stále ještě nebylo vyprávěno dost o tom, co se stalo, protože se čím dál častěji objevují ti, kteří tvrdí, že se to nikdy neodehrálo. Ne, nemyslím si, že by fiktivní příběhy, které stojí na skutečných dějinných událostech (dokufikce) neměly své místo a čtenáři je neuměli přijmout a ocenit. Právě naopak. Dokazuje to právě i kniha Osvětim. Šachy se smrtí angličana Johna Donoghuea, kterou v českém překladu Heleny Hartlové vydalo nakladatelství Jota. Ač jde o prvotinu, získala si svým konceptem rozehrané šachové partie čtenáře po celém světě. A věřím, že její hluboké vyznění zasáhne i vás.

Související knihy

Donoghue, John

Jota, 2021