Rozhodl jsem se napsat básnickou sbírku, ale vůbec nemám inspiraci…
Znáte ten pocit, když jste se rozhodli jít nakoupit, celý týden doma na lednici visí „shop list“, který se pomalu plní, konečně se vydáte do obchodu a tam zjistíte, že onen papír jste nechali doma? Takže najednou chcete nakupovat, ale nevíte co.
No a já se rozhodl, že napíšu knihu plnou básní, pár nápadů mám někde po kapsách na papíru, většinu z nich stejně nepřečtu, protože jsem to z té kapsy nevyndal, když jsem kalhoty dával do koše na prádlo, a po vyprání je z toho takové zvláštní nic. Navíc je toho plná pračka a já se od ženy dovídám, že jsem horší než malej Jarda.
Mezi námi, já žádného našeho kamaráda Jardu neznám, tak nevím, zda mě to má těšit, nebo mám být uražen.
U nás doma je to občas složitý.
Třeba zrovna nedávno mi žena říká, že jsme dlouho nebyli na výletě.
„Kam chceš tím naším vrakem jet?“ zeptal jsem se udiveně a spokojeně u televize popíjel lahváče, dívaje se na fotbalové utkání.
Ona si jen povzdychla a šla uklízet koupelnu.
Moc si mé ženy vážím za to, jaká je. U svatby jsme si slíbili lásku v bohatství i chudobě a já tu druhou variantu splnil na sto procent. Samozřejmě sleduji veškeré akce, které blízké supermarkety nabízí, takže úplně blbě se nemáme, to ne. Navíc vedle v ulici nedávno otevřeli second hand, takže se už pár týdnu oblékám stylově, většinou v italském stylu, jak píšou na tabuli. Myslím, že je fajn stále se udržovat a jít s dobou.
Ačkoliv to zdraví už taky není, co bývalo… Po ránu mě berou záda, vstávám půl hodiny a místo nějakého povzbuzení slyším jen, že jsem v noci zase chrápal jako sbíječka.
Než abych to řešil, raději si otevřu pivo a s úsměvem se zeptám: „Copak bude dnes ke snídani, poklade můj?“
Má žena ví, že ranní káva a koláč je pro mě ke snídani úplně nejvíc, proto takto snídáme už roky. Jednou jí za to poděkuji…

Ale to jsem maličko odbočil od toho, o čem jsem chtěl vlastně mluvit. Chtěl jsem napsat báseň, a když už jsem začal mluvit o sobě a své ženě, proč o nás nenapsat báseň. Mohlo by to vypadat nějak takto…

Poklad

Když se tak na sebe dívám, nechápu
co že to na mně vlastně, zlato, vidíš
obyč kluk, snad jen v noci víc chrápu
věčně jsem nalitej, Ty stejně nezmizíš

Ani má práce není žádná hitparáda
kdy výročí máme, si nevzpomínám
věčně stěžuju si na bolavý záda
krom televize už nic moc nevnímám

Jezdím starým autem bez technický
možná proto na výlety Tě neberu
nahlas prdět přijde mi fajn a lidský
z upomínek a složenek se neposeru

Záchod pokaždý trefit prostě nejde
seber odvahu, ve stoje to někdy zkus
dřez není plnej, tam se toho ještě vejde
a na módu kašlu, já mám svůj vkus

Jenže Ty jsi prostě poklad
vážně nevím, jak jinak to říct
velkej milovanej poklad
takovou trpělivost mít

Jen Ty víš, co, kdy a jak mám rád
i když nic neříkám, vážím si toho moc
ale teď ruku na srdce musím si dát
díky Ti za celou Tvou maličkost

Protože Ty jsi prostě poklad
vážně nevím, jako jinak to říct
velkej milovanej poklad
takovou trpělivost mít

Tak a báseň je na světě!

Chtěl bych ji věnovat všem trpělivým ženám, které si váží svých partnerů, protože, holky, my si vás taky vážíme!

Tomáš „Burák“ Pocnar

Kamarádi autorovi říkali od dětských let Burák, a proto pod touto přezdívkou vydal humorně depresivní básnickou sbírku I ty se v tom najdeš.
Sbírka je o všem možném i nemožném a je psaná trochu jinak než básně jiných autorů. Zkrátka rád vybočuje z řady, k vybraným básním dokonce tvoří i videoklipy: Tak jako, Ruce pořezaný, Doplněk stravy.
Ve sbírce najdete široké spektrum témat, ať už je to šťastná, či nešťastná láska, nebo pochmurná témata, jako je sebevražda, šikana, gamblerství nebo drogy…
To vše je odlehčeno básněmi např. o tom, že se stačí jen usmívat a vše je jednodušší, že je fajn si občas zalézt pod deku a číst si, čas od času si užít nějakou tu oslavičku nebo že relaxace na chatě má své kouzlo…
Za příběhy v básních nemusíte většinou nic hledat, vše je psáno jasně a přímočaře, přece i mozek musí občas odpočívat.
Více informací o autorovi najdete na jeho webových stránkách.

Související knihy

Burák

Anahita, 2020