Patriarchální kontext nám bohyni Persefoné představuje nejdříve jako nevinnou, naivní dívku poslouchající bezvýhradně svou matku Demeter. Tak krásnou, že zaujme samotného boha podsvětí Háda. Persefoné je jen krásnou schránkou bez vlastní vůle, proto je pochopitelně Hádem jednoho krásného dne unesena do podsvětí. Později se nám předkládá obraz Persefoné jako Hádovy manželky, opět poslušné, opět bezmocné, nevědoucí. Sama po ničem netouží, nechává se pouze zmítat přáním svého muže a matky, slouží jako nástroj tužeb jiných, aniž by sama měla právo říct ke svému osudu byť jen jediné slovo.
Matka Persefoné, Demeter, ztrátu své milované nevinné dcery nese velice těžce. Tak moc, až zemi promění v neúrodné chladné místo a lidstvo uvrhne v hladomor. Bůh Zeus o své poddané přijít nechce, proto nakáže Hádovi (se kterým se předtím hezky po chlapsku dohodl, že si může Persefoné unést, když se mu tak líbí), aby Persefoné propustil zpátky na zem a uklidnil tu hysterickou Demeter, která mu hrozí vyhubením jeho nejzarytějších fanoušků.
A opět: Persefoné ke svému osudu nemá co říct. Patriarchální společnost nám její mýtus předkládá jako pohádku o nebohé, slabé a dost ušlápnuté dívence. Hádes, který o svou choť nechce přijít, ji donutí sníst zrníčka granátového jablka, a jak známo, kdokoliv, kdo v podsvětí něco pozře, musí v něm už zůstat.
Nakonec dojde ke kompromisu, Persefoné bude polovinu roku v podsvětí a tu druhou se svou matkou na zemi. Její příběh vlastně není o ní, spíš bez ní. Ona je bezvládná hračka v rukou mocných mužů. Její role, jak to obvykle bývá v mužské fantazii, je jen nečinně přihlížet a vypadat u toho opravdu sexy.

Teď si sundejme klapky z očí. Mýtus Persefoné je totiž mocným a silným iniciačním příběhem. A nejen to. V bohyni Persefoné můžeme najít silnou spojenkyni, inspiraci na naší cestě životem, a pokud ji v sobě probudíme, přinese nám potřebnou moc nad vlastním osudem, a to i přesto, že si možná právě teď připadáme slabé, bezmocné, zmítané silami, nad kterými nemáme žádnou kontrolu.
Ano, stejně jako každá žena, i Persefoné je na začátku příběhu nevinná, mladá dívka, nic netušící o životě a jeho nástrahách. Ano, poslouchá bezvýhradně svoji matku, vždyť je teprve dítě. Ale není to ona sama, kdo se vzdálí od svých společnic a vydá se daleko od jejich dohledu k řece, tam, kde ji najde Hádes? Necítí snad Persefoné, že ji matka dusí, nedává jí volnost, nedovoluje jí, aby si našla manžela? Je ještě dítě, ale mění se v ženu a hledá svoji vlastní cestu, nepotřebuje neustálou ochranu své matky, bouří se. A v tu chvíli přijde Hádes.
Mocný, a řekněme si to otevřeně, dost charismatický Hádes, který jí navrhne, aby s ním sestoupila do podsvětí, udělala něco zakázaného, nečekaného, co by její matka rozhodně neschválila. Buďme upřímné, všechny jsme tam byly, Hádes ji přitahuje, jeho temnota, jeho síla. Pochopitelně, je to únos. Tak trochu.
V momentě, kdy sestoupí do podsvětí, do temnoty svojí duše, mění se Persefoné z dívky v ženu. Přestává vidět svět jen jako sérii prosluněných bezstarostných dní. Poprvé potkává smrt, v podobě duší zemřelých, nad kterými její nový muž dlí. Metaforicky v jejím životě, stejně jako dříve či později v našem, přichází temné období duše, chvíle, kdy si sáhneme až na samotné dno, ocitneme se v temnotě, ze které, zdá se, není cesty ven. A právě v této temnotě najdeme sami sebe a svoji sílu. Je to právě v podsvětí, kde Persefoné poprvé najde svůj hlas. Protože Hádes není bezcitné monstrum, ale muž, který jí naslouchá. Osvobozená od vlivu své matky, Persefoné poprvé formuje své názory, při pohledu na utrpení ztracených duší, jež se do podsvětí dostávají, v sobě nachází vlastní vize, stává se právoplatnou a mocnou královnou podsvětí, nejen loutkou v rukou tyrana.
Persefoné pochopitelně chybí její matka, ale Háda miluje, je to její muž. Když se opět schyluje k dalšímu zásahu, jenž má její osud změnit bez jejího přičinění a Zeus s Demeter rozhodují o jejím návratu na zem, rozhodne se Persefoné vzít svůj osud do vlastních rukou. Je to silná žena, už není naivní dívka. Řekli jí, že nemá na výběr. Dali jí dvě volby, vrátit se k matce, nebo zůstat navždy v podsvětí, nikdy nevidět světlo. To jí řekli. Ale Persefoné je žena. Dokáže najít třetí možnost, uskutečnit nemyslitelné. Najde tu verzi svého osudu, která vyhovuje jí, tak jak to chce ona.
A proto sní zrníčka granátového jablka. Dobrovolně.
Přelstí je všechny. Teď musí zůstat v podsvětí a zároveň musí za svou matkou na zem, aby ta sňala věčnou zimu ze země. Persefoné se stává vládkyní svého vlastního osudu.
I my jsme v momentě naší iniciace uneseny (nehledě na náš věk), smeteny vlivy mimo naši kontrolu, i my se dostaneme do podsvětí, kde najdeme své temné stránky, uznáme jejich existenci a nakonec vyjdeme na světlo. I nám jsou předloženy volby, které se nám nelíbí. I my máme pocit, že z temnoty není cesty ven, že mocní muži rozhodují za nás. Ale i my v sobě máme bohyni Persefoné. I my máme (vždycky) možnost volby. A pokud se nám možnosti, které nám předkládají, nelíbí, vždycky se můžeme natáhnout po granátovém jablku a svoji cestu si vytvořit. Samy pro sebe. Mocné, silné a rozhodné.
Nejen to nám Persefoné sděluje. V jejím příběhu je možné najít paralely s vlastním životem, a pokud se rozhodneme přijmout její ruku, nechat se zavést do podsvětí a potom zpátky, nahoru, na světlo, umožní nám vidět náš život z perspektivy síly, ne odevzdanosti. Probuďte v sobě Persefoné. Budoucnost patří ženám.

zdroj: Canva

 Veronika Opatřilová

Miluje pečení sušenek a vůni kardamomu, chodí denně do lesa a má jednu kočku, i když by jich rozhodně chtěla víc. Škola ji nikdy nebavila, ale bavily ji jazyky, proto pracuje jako překladatelka ze švédštiny. Píše skoro pořád, občas na blog Sverige.cz o Švédsku, občas povídky a hodně romány. Myslí si, že nejlepším místem pro život je ostrov, jakýkoli, protože kamkoli se člověk podívá, všude uvidí moře.
Její románová prvotina Ostrov žije vyšla v lednu 2021 v nakladatelství Pointa.

Související knihy

Opatřilová, Veronika

Pointa, 2021