Čtení ke kávě: Kostlivec ve skříni (Martin Patřičný)

Kostlivec ve skříni

23.2.2021 Martin Patřičný Bez komentáře

Opravdu je mezi námi někdo, kdo ten příběh nezná?

Tak poslouchejte – za jednou paní přišel milenec. Šli spolu do ložnice a dělali tam to nejhezčí, co na světě znám.
Najednou v zámku zarachotil klíč.
„To je manžel!“ lekla se žena, zavřela milence do dubové skříně a rychle upravila podušky.
Druhý den ráno odletěli na dovolenou na Maledivy.
Skříň byla tak pevná, že se z ní milenec nedostal ven. Jeho konec se mi nechce popisovat.
Co se asi stalo na Maledivách nebo během cesty, nikdo neví. Z nějakého důvodu se prostě manželé do bytu už nevrátili. Teprve po letech žena, když se rozhodla dům prodat. A když došlo k otevření skříně, víte, co v ní našli?
Ano, víte.

Tak to je, myslím, velmi stručné vylíčení děje.

Já k tomu mám mnoho konkrétních otázek, např.: „Milence nikdo nepostrádal? Manželé z bytu nic nepotřebovali? Byly ve skříni šaty? Nikdo v okolí nic necítil?“ A tak podobně. Ale dejme tomu, že každá otázka může mít nějakou uvěřitelnou odpověď.
Jenže ta základní situace – vrcholící drama manželského trojúhelníku – je jedna z nejznámějších v literatuře i ve filmu! Vzpomeňte si jen na tu svou. Zažitou, nebo jen oblíbenou. Nejsme všichni monogamní.
Kolik knih by nebylo, např. Veselice aneb Kostlivec ve skříni (Maugham), kolik by nebylo divadelních her – Brouk v hlavě (Feydeau)…
Zemřelý milenec bude věčně žít, protože rčení o zátěži z minula, utajeném skandálu apod. má jméno po něm. Kostlivec ve skříni.

Nevím, bude-li mu to tam nahoře něco platné.
Situace předčasného a nečekaného příchodu manžela má i jiné vzorce – zakončení. Je tu např. typ „skokan“ – předčasné opuštění bytu oknem, vzpomínáte na film Světáci?
Nebo „vysvětlování“ – „nevěř tomu, co vidíš, miláčku, vysvětlím ti…!“ Nebo „Ten pán je lékař, udělalo se mi špatně, a tak…“; „Nechala jsem opravit postel, truhlář dřív nemohl…“
A přitom Belmondo ve filmu Veselé Velikonoce jasně varuje: „Doma ne! Doma ne! Doma nikdy ne!“
To už jsme se myslím dostali daleko.

A teď si představte, že jsou lidé, kterým se ty manželské trojúhelníky přímo nelíbí.
A někteří z nich nevidí břevno v oku svém a chtějí druhým předepisovat, jak mají žít.
Někteří z nich dokonce chtěli zákonem zakázat, aby se dávaly nesmyslné sliby. Chápete, takové to „beru si tě, Zito Gráfová, za manželku a budu tě milovat celý život“ a nebo „dokud nás smrt nerozdělí“.
Prosil bych, sestry a bratři, abychom si na tyhle navrhovatele zákonů dali pozor. Čím míň se Zákon a Stát plete lidem do života, tím lépe. Vůbec je třeba, aby zákony ubývaly, vždyť už se v nich nikdo nevyzná. Nechť poslanci zákony odmítají místo přijímání.
A kromě toho – zkuste účinnost takového zákona proti slibům domyslet – já k tomu odvahu nemám. Ale vím jedno: dokud budeme takhle nemožné sliby skládat, budeme mít postaráno o veselé i smutné pikantní zápletky příběhů. Takže ve jménu literatury, jménem filmu, ve jménu všech dosud nenapsaných komedií… já jsem na straně pokračování těch bláhových slibů. Vždyť znějí tak romanticky!

Začal jsem vážně, ale teď přidám vtip:
Vášnivá žena je s milencem Georgem (domácí přítel) v posteli, když tu jí zapípá mobil.
„Pssst!“ udělá žena, „to bude manžel.“
A opravdu to manžel je. „Co děláš, Irenko?“ ptá se.
„Ále, uklízím,“ odpoví Irena. „A co ty?“
„Já jsem na golfu…“ odpoví manžel.
„A s kým to hraješ?“
„S Georgem…“

Víte, proč se tomu dokážem smát? Protože si říkáme, že nám se to stát nemůže. „Nám se to nemůže stát,“ zpíváme si.
Veselý rok bez nehod vám přeju.

Martin Patřičný

Autor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J. Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebi, Patřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR.