Stinné stránky společnosti

Liksom_ZivotJeJenNahoda
Všichni si nejspíš uvědomujeme, že společnost tvoří mnoho sociálních skupin. Určitě si také uvědomujeme, že ne všichni naši spoluobčané přispívají k rozvoji své země stejnou měrou. Jsme si ale opravdu vědomi míry parazitismu některých z nich?

V závěru srpna 2020 nabídlo nakladatelství Pistorius & Olšanská svým čtenářům knihu Život je jen náhoda (Väliaikainen, 2014), jejíž autorkou je Rosa Liksom. Překlad připravil Vladimír Piskoř.

Rosa Liksom představuje umělecký pseudonym současné finské autorky Anni Ylävaara. Má za sebou vydání čtyř románů, ale hlavní těžiště její práce míří do segmentu povídek. Ostatně i titul, o němž si dnes budeme povídat, tvoří sbírku spíše krátkých příspěvků. Pojďme se na ně podívat zblízka.

Celkem třiašedesát povídek, z nichž nejkratší tvoří jedno souvětí na necelých třech řádkách, je nerovnoměrně rozděleno do tří částí s názvy Jiný svět, Kašpar Hauser a Sever. Každý úsek uvádějí drobné anekdoty koncipované jako novinové výstřižky, všechny v přímé souvislosti s interakcí člověka s nějakým zvířetem. Pokud bych měl obsah celé sbírky popsat jednou větou, pak by zněla asi takto: život ve své nejhrubší formě. Deprese, incidenty, rozchody a rozvody, násilí, nezodpovědnost, lidská hloupost a lenost, vypočítavost. To jsou jen některé z přívlastků, jež charakterizují podivné hrdinky a hrdiny skečů Rosy Liksom. Z uvedeného plyne jedna základní skutečnost. Knihu Život je jen náhoda lze bez újmy, alespoň já to tak měl, číst pouze po malých dávkách. Protože když člověk jednorázový přístup přežene, snadno podlehne neodbytnému dojmu, že společnost je tvořena hlavně lidskými parazity. V lepším případě pak alespoň jedinci, kteří s radostí hojně přijímají, ale neradi cokoli dávají. A to nezní právě vesele. Abych ale nepůsobil přehnaně pesimisticky, většina příběhů si s sebou nese i nepřehlédnutelnou dávku vtipu a ironického humoru.

Autorčin jazyk přesně odpovídá atmosféře, již má vybudovat. Na spisovné tvary čtenář nenarazí, nezřídka se setká s výrazivem, které alespoň mně dávalo zabrat. O to větší obdiv tedy vzbuzuje výkon Vladimíra Piskoře, jenž se chopil překladu s nepřehlédnutelnou vervou. Výsledkem je text, u nějž snadno získáte pocit, že není omezen jen na Finsko (ve většině případů), ale klidně by se mohl slovo od slova odehrát i u nás. Jedinými pevnými body připomínajícími, v které části světa se nalézáme, jsou vlastně místopisné názvy.

Patříte-li mezi konzumenty mnohých reality show, které nám předkládá řada komerčních televizních stanic, pak se při četbě Života… můžete cítit jako doma. Vezměte ty nejemotivnější a nejbrutálnější záběry z Výměny manželek, případně Policie v akci, a dostanete tu nejjemnější z povídek představované sbírky. Na jednu stranu je tedy třeba počítat s tím, že na člověka padne trocha té špíny z reálného života, na druhou nezbývá než obdivovat autorčinu schopnost ztvárnit i tuto část života v jeho nejsyrovější formě. Připusťme totiž, že většina z nás si existenci společenských parazitů a ztroskotanců sice uvědomuje, ale přesto před jejich přítomností zavírá oči.

Život je jen náhoda může na pohled působit útle, ale jde o emocemi naplněný vázaný svazek. K jeho dokonalosti přispívá i má oblíbená textilní záložka, jíž ji nakladatel vybavil. Mám dojem, že kdyby ne jiná, pak právě tato kniha Rosy Liksom by mohla postoupit do kategorie povinné četby někde na úrovni středoškolského vzdělávání. Z jejích příběhů se totiž lze poučit, a to určitě lépe a efektivněji než z běžných médií.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeŽivot je jen náhoda

Liksom, Rosa

Pistorius & Olšanská, 2020

Napsat komentář