Kterak se noviny (media) proměnily

Patricny_Kterak se noviny (media) promenily
Vzpomínám si hlavně na dvě s médii spjaté aféry.

Ta první už je legendou:
Když jsem byl na gymnáziu (ano, zrovna se to začalo psát takhle podivně), proběhla v USA aféra zvaná Watergate. Dva novináři (dnes říkáme investigativní) prakticky usvědčili prezidenta Nixona z podvodu a lži. Byl donucen k abdikaci a odešel z Bílého domu. Nechci to srovnávat s novinami v tehdejším Československu, protože psaly všechny stejně. Skoro nikdo jim po r. 68 nevěřil. A žili jsme tehdy v časech, kdy podnikání, kdyby bylo, by bylo trestným činem.
Nixonova aféra se zfilmovala a ten motiv – statečný/á novinář/ka, případně právnička bojující s všemocnou, obrovskou a zlou firmou – rovněž. Těch filmů vznikla řada a nejméně dva z nich jsem viděl – možná ne celé.
Takže v hlavách a srdcích mnohých lidí za „oponou“ se v osmdesátých (plus minus) letech usídlil obraz medií – novin jako dobrodějů lidstva, kteří nás spasí, i když všechno selže.

Aférou druhou je smrt princezny Diany:
Podle zpravodajství a okolností bylo zřejmé, že za Dianinu smrt nesou velkou část odpovědnosti právě media, před jejichž vyslanci (paparazzi) se se svým milým snažila uniknout. A media, která vlastně princeznu Dianu vytvořila, si svůj podíl na její smrti uvědomila a začala naveliko ostentativně truchlit. Některé „oudy“ medií šly tak daleko, že napadaly ty, kteří truchlí jen trochu, a předhazovaly je málo kritickým čtenářům, které předtím rozvášnily… Tohle „dění“ popisuje dobře film Královna. (Morgan, r. Frears, hl. role H. Mirren)

Co všechno se stalo mezi těmi dvěma aférami!
Třeba u nás in Czech, po roce 90, během hledání „třetí“ cesty byla představa tisku jako „hlídacího psa demokracie“. Pamatuju, že K. Hvížďala a jeho kolegové, když se zakládal časopis Týden, zveřejnili Kodex novináře. Dodnes je to báječné čtení. Opravdu to takhle bylo? Mysleli to vážně? Ověřování zpráv křížem, oponentura, vyváženost… Ano! Mysleli to vážně!

Dnes, kdy media vlastní ti nejbohatší a nejvíc? medií má premiér státu – čeho je to konec? Tisku? Demokracie? Bohyně, suď… Čeho začátek?
Milan Kundera má v knize Nesmrtelnost (1990) několik pronikavých úvah o tisku či rozhlase, dokonce i vize budoucnosti. Když jsem v té knize četl o proměně ideologie v imagologii, došlo mi, co se mj. u nás svého času psalo např. o televizi Nova, která původně měla být báječnou, státotvornou a pro společnost velmi prospěšnou konkurencí tehdejší státní televize…
Měla být…
Víte – můj tatínek říkal, že není těžké udělat z prdu kuličku, těžké že je se s ní trefit do důlku. Vypadá to, jakoby se některá dnešní media dokázala tou kuličkou nejen trefovat, ale dát jí i křídla, drápy, zuby – cokoliv. Čtenáři bez kritického myšlení, bez vlastního měřítka hodnot si hrají s takovými kuličkami tak dlouho, až jim uvěří. Jo, jo…

Diana. Co se vůbec tehdy stalo s tolika květinami, které lidi přinesli na počest mrtvé princezny? Troufli si vůbec popeláři ten hnijící humus odvážet? Před nějakými lety by tahle úvaha mohla končit srovnáním proměny těch kouzelných a vonících květů v tlející odpad s proměnou medií. Ale jaká původně byla? Media. Kouzelná a vonící? A jaká jsou dnes? Možná o nich platí to, co o ohni – dobrý sluha, zlý pán. Do jaké míry si media ještě dnes děláme my sami?


Martin Patřičný

Martin PatricnyAutor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J.  Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebiPatřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeVšecky krásy dřeva
Patřičný, Martin

Grada, 2014

zobrazit info o knizeVelká kniha o dřevě

Patřičný, Martin

Fortuna Libri, 2016

zobrazit info o knizePracujeme se dřevem
Základní příručka

Martin Patřičný

Grada, 2010

zobrazit info o knizeJako v nebi

Patřičný, Martin

Agentura KRIGL, 2012

zobrazit info o knizePatřičná čítanka

Patřičný, Martin

Jonathan Livingston, 2014

zobrazit info o knizeKus dřeva ze stromu poznání

Patřičný, Martin - Ludvík, Bedřich

Edice České televize, 2011

Napsat komentář