Na skupinovou terapii „Sebereflexe pro každého“ dorazil prošedivělý šestašedesátník. Těkavýma očima přejížděl přítomné a hledal, kam by si sedl. Na očích měl brýle s tlustými obroučkami, které evokovaly dobu již dávno minulou. Obličej mu zakrývala nekvalitní rouška z Číny a brýle ji ležérně překrývaly. Pod skvěle padnoucím sakem dával na odiv červený svetr, který dostal k narozeninám od svého kolegy z práce.
Ostatní klienti seděli v klidu a bez roušek a pozorovali podivnou postavičku, která si neví rady s tím, na kterou židli si sednout. Oči jí kmitaly ze strany na stranu a v ruce žmoulala jakési papíry s nic neříkajícími grafy. Nakonec, vyzvána východoasijským terapeutem, posadila se na červenou židli s hvězdou na opěradle.
„Tak začneme,“ povídá terapeut, „nyní se všichni představíme.“
Jako první se postavila starší paní: „Ahoj, jsem Nora. Nedokážu dodržovat sliby a to mě mrzí.“
„Ahoj, Noro,“ rozlehlo se místností.
Klienti se postupně představovali a šedivá postavička s brýlemi a rouškou dále mačkala grafy v ruce. Neklidnýma očima sledovala jednotlivé osoby, jako by čekala útok z každé strany. Vzduch byl čím dál těžší a dýchání se stávalo víc a víc nepříjemné. Teplota v místnosti stoupala a červený svetr protivně kousal. Mouchy na okně tančily ve zběsilém rytmu a snažily se dostat na svobodu.
„A teď ty,“ ukázal prst východoasijského terapeuta na prošedivělou postavu.
S velkou váhou nerozhodnosti a těkajícíma očima se postava zvedla ze židle a lámanou češtinou povídá: „Čau, lidi, jmenuji se Andrej. Pořád lžu a jsem na to hrdý.“

Michael Bart

Autor (1978) vyrůstal na vesnici v českém středohoří, v kraji plném luk, lesů a tichých skal. Vytržen z tohoto malebného obrazu, stal se rebelem proti společnosti.
Navzdory rebelii vystudoval obchodní akademii a stal se členem stáda žízní hynoucích ovcí. Sny by se měly stávat skutečností, aby si člověk mohl říci, že žil… Jeho první kniha Cesta je splněným snem na poli autorském. Zda bude mít své následovatele, to se uvidí…

Související knihy

Bart, Michael

Tribun EU, 2020